Načančané vesnice s krásnými statky. Nejen přetékající balkóny, kde už dnes moc nevládnou muškáty, ale spíš surfinie. A další spousta kytek na zahradě a u vstupu do domu. Nádhera. Louky. Krávy. Vše vzorně opečovávané. Rodinná tradice.
A pak střih. Překročení hranice. A šeď. Kytky jsou pryč. Zahradám vládne tráva a keře. Z políček jsou lány. I ty majestátní hory mi chybí. Cítím smutek.
Ale na druhou stranu se těším. Na svou zahradu. Jak to beze mě zvládla? O záhony se nebojím, ale truhlíky jsou trochu přešlé z nepravidelné péče. Co nového kvete? A co Mia a koťata? Ta už řádně povyrostla.
Hned jdu zalévat truhlíky. A s radostí se rýpu v hlíně. To mi chybělo.
Rozkvetla další denivka.
A jiřina Silver Years - zatím stále jediná kvetoucí jiřina.
Tohle je můj malý ráj.
Dobré ráno Míšo, tak přesně ten pocit mám pokaždé i já, když překročím česko-rakouské hranice při návratu domů. Jsme si s touto zemí tak blízko, a přesto je to stále obrovský rozdíl a asi tento rozdíl "ohavnosti" budeme pociťovat ještě dlouhý čas. Jsem pokaždé přímo unešená z malebného pořádku, ladu a květinových záplav všeho druhu, které Rakousko tak nějak prostě nabízí ke koukání. No jo, ale co s tím? Pokaždé, když se vrátím domů a jsem načichlá tou krásou, tak gruntuji a vnímám každý pěkný pohled na naše domky, zahrady. Rozhodně, však nesmím koukat na naše silnice, tak to teda ne! A doma, je doma...koťata rostou jako z vody a truhlíky se po intenzivní péče zmátoří. Přeji Ti alespoň radostné chvilky na Tvé zahradě, která si s krásou rakouských květin nezadá. smutek záhy jistě pomine.
OdpovědětVymazatMilá Diano, taky mě to vždy inspiruje udělat si to kolem sebe ještě hezčí. A snad i naše zahrady budou inspirací pro lidi, co kolem chodí.
VymazatZdraví Míša