Podzimní nálada

Čím jsem starší, tím se mi zdá, že jsem víc a víc duševně i fyzicky spojená s naší zahradou. Na jaře jsem jako příroda nastartovaná, natěšená a připravená k setí a sázení. V létě trochu sluncem ukolíbaná, často ve spalujícím horku jen přežívám. Bohužel větší letní relaxaci si díky suchu v posledních letech nemůžu dovolit a musím naopak bojovat s konví v ruce, aby to přežily moje rostliny.

A na podzim se cítím stejně jako zahrada trochu odkvetlá, vydávající se z posledních sil a čekající na zasloužený zimní odpočinek. Ale zároveň si přeji, aby mráz předčasně nespálil všechny plody mé práce, především k nízkým teplotám citlivé jiřiny i teprve na své nejkrásnější představení se připravující chryzantémy.

S nadšením pozoruji, jak podzimní světlo utváří jiné barvy jiřin, než jsou jejich letní. Jsou teď více vybarvené, plné intenzivních barev.

Přes zřetelnou únavu z dlouhé sezóny mě ještě čeká dlouhý finiš v podobě sázení několika stovek tulipánů a letos poprvé také sasanek a pryskyřníků.

Zahradě se věnuji opravdu intenzivně, což přináší své plody. Bohužel už tak často nepřispívám na tento blog. Chtěla bych to zase trochu napravit. Kdyby někomu chyběly mé příspěvky o tom, čím právě žijeme, se dozvíte i z mého Instagramu https://www.instagram.com/nejentulipany/  nebo Facebooku https://www.facebook.com/pg/Nejen-tulipány-188742098632578