Tak trochu jiný stromeček

Přestože máme stále náš stromeček v květináči, chtěla jsem trochu změnu. A vytvořila jsem si za pár okamžiků stromeček jiný, tak trochu recyklovaný.

Pokud byste také chtěli takový, budete potřebovat hlubší  a těžší květináč, větší větev nejlépe ne úplně rovnou a větvičky různých jehličnanů. Můžete použít také mech.

Začneme tím, že květináč naplníme zeminou a přibližně doprostřed zapíchneme dost hluboko větev.
Okolí větve pokryjeme různým mechem, který zakryje nevzhlednou zeminu jako v lese.

Připravíme si větvičky. První dvě jsem dala špičkou nahoru, aby tvořily špičku stromku a připevnila floristickým drátkem. Další jsem dávala směrem dolů, aby tvořily větvičky stromku a opět postupně omotávala drátkem.

Myslím, že je lepší střídat různé druhy větviček. Hodí se hlavně větvičky z tújí, které jsou přirozeně dlouhé, štíhlé a ohebné, ale můžete použít, co máte právě po ruce.

A to je vše. Mech můžete zalít, aby vydržel krásně zelený a celý stromeček nazdobit podle libosti.

Krásné Vánoce všem!

Podzimní nálada

Čím jsem starší, tím se mi zdá, že jsem víc a víc duševně i fyzicky spojená s naší zahradou. Na jaře jsem jako příroda nastartovaná, natěšená a připravená k setí a sázení. V létě trochu sluncem ukolíbaná, často ve spalujícím horku jen přežívám. Bohužel větší letní relaxaci si díky suchu v posledních letech nemůžu dovolit a musím naopak bojovat s konví v ruce, aby to přežily moje rostliny.

A na podzim se cítím stejně jako zahrada trochu odkvetlá, vydávající se z posledních sil a čekající na zasloužený zimní odpočinek. Ale zároveň si přeji, aby mráz předčasně nespálil všechny plody mé práce, především k nízkým teplotám citlivé jiřiny i teprve na své nejkrásnější představení se připravující chryzantémy.

S nadšením pozoruji, jak podzimní světlo utváří jiné barvy jiřin, než jsou jejich letní. Jsou teď více vybarvené, plné intenzivních barev.

Přes zřetelnou únavu z dlouhé sezóny mě ještě čeká dlouhý finiš v podobě sázení několika stovek tulipánů a letos poprvé také sasanek a pryskyřníků.

Zahradě se věnuji opravdu intenzivně, což přináší své plody. Bohužel už tak často nepřispívám na tento blog. Chtěla bych to zase trochu napravit. Kdyby někomu chyběly mé příspěvky o tom, čím právě žijeme, se dozvíte i z mého Instagramu https://www.instagram.com/nejentulipany/  nebo Facebooku https://www.facebook.com/pg/Nejen-tulipány-188742098632578

Moje tulipánová hitparáda 2019

Každoročně na podzim mě chytá tulipánová horečka a snažím se sehnat ty nejkrásnější tulipány pro další jarní období. Nabídka je rok od roku větší, určitě si každý může vybrat podle svého vkusu.

Jedním z mých hlavních kritérií je, aby byly tulipány dost vysoké a tudíž se daly uříznout do vázy. Vím, že pěstitelé tulipánů k řezu si s tím hlavu nelámou.Buď tulipán vyrývají i s cibulkou nebo ho prostě uříznou těsně u země. Taková cibulka je v příštích letech nepoužitelná.  Tulipán potřebuje zanechat aspoň dva listy na stonku (a ideálně dva páry listů), aby mohla vzniknout cibulka nová, která bude kvést v dalších letech.

Pro řez květů se tedy hodí tulipány vysoké nejméně 40 cm, ale vyšší jsou samozřejmě lepší. Některé liliokvěté tulipány mají stonek dlouhý až 70 cm, většina Triumph tulipánů pak 50-60 cm.

Bohužel výšku tulipánů dost ovlivňuje současné sucho. Letos byly některé extrémně malé a po pořádném zalití úplně poskočily vzhůru.

A které to letos u mě vyhrály?
Nejvíc se mi líbily jednoznačně tulipány Verona, postupně se měnící z lehce žluté až po smetanově bílou barvu. Jedná se o pivoňkovité tulipány, které jsou úžasně plnokvěté a mají obrovské květy.

Nejplnokvětější byly jednoznačně Yellow Pomponete.

Podobné jako Verona byly Avantgarde, jen trochu bělejší.

Další krásný zajímavý tulipán, bohužel trochu nižší je Pretty princess. 

Nádherně jemné ale zároveň výrazné s obrovskými květy. To byly tulipány Ballade Lady.

A musím zmínit i mou klasiku Black Parrot. Bez tohoto papouškovitého tulipánu by mi něco na zahradě chybělo. Další zajímavý kultivar papoškovitého tulipánu je Cabana.

Už se těším, jaká nabídka bude letos. I když mám spoustu cibulek z loňska (i předchozích let), určitě neodolám a nějaké zase přikoupím.

Jaro ve znamení čemeřic

První čemeřice jsem si koupila teprve loni. Byly dost drahé, proto jsem vzala tři na zkoušku. Že vyzkouším, jak se jim bude u nás v zahradě líbit. Všude totiž píší, že čemeřice mají rády vápenitou půdu, což jim opravdu poskytnout nemohu.

Vypadá to, že čemeřice jsou u nás spokojené. Ani kyselá půda je neodradila od raketového rozvoje, takže z poměrně neduživých mláďátek se po roce staly dost robusní krásky. A já jsem z jejich krásy úplně paf.

Dostala jsem čemeřicovou horečku a začala hledat další krásné odrůdy. Pak si tak jednou jdu kolem květinářství a za výkladem jsem je uviděla. Tři krásné holky jednu krásnější než druhou. Už je mám doma všechny tři a chystám se je zasadit k mým ostatním.

Čemeřice nemám ráda jen já, milují je i čmeláci. Dva usnuli zmožení prací přímo v květu čemeřice.

Malé jarní zamyšlení

Není to tak dávno, kdy jsem byla velkou obdivovatelkou lánů tulipánů, které jsou nejčastěji k vidění v Holandsku. Bohužel se čím dál častěji objevují informace o tom, že tato velkovýroba květin si v ničem nezadá s pěstováním jiných zemědělských plodin - v počtu různých postřiků proti čemukoli a nutnosti používání velkého množství průmyslových hnojiv.

Dokonce to vypadá, že i na našich zahradách bychom měli postupovat stejně. Jinak prý o úrodu přijdeme.

Naštěstí to není pravda. Už léta hospodařím zcela ekologicky. Nemám na to žádný certifikát, ani ho k ničemu nepotřebuji. Zato mám čisté svědomí a naše zahrada není nebezpečná ani pro nás ani pro ostatní živočichy.

A světe div se. Vše kvete a plodí. Nic mi choroby ani škůdci nesežrali. Zato se u nás rozmnožily slunéčka, která si poradí s mšicemi, útulek tady našli ježci i spousta hmyzu. Zahrada je malý mikrokosmos a když jí dáte trochu času, svou rovnováhu si najde.

Přesto dodržuji pár důležitých zásad. Záhony střídám a nepěstuji na nich dva roky po sobě stejné rostliny. Zahradu před zimou neuklízím. Zbytky listů a stonků poskytují útočiště pro užitečný hmyz. Vše odstraním až na jaře. Používám jen vlastní kompost a někdy (málo) čistě přírodní hnojivo.
Nenutím kytky ani zeleninu žít na pro ně nevhodných místech. Když je zasadíte správně, vyroste silná rostlina, která snáze odolá chorobám i škůdcům.

A jak to máte vy? Budu ráda za vaše názory a zkušenosti.