pondělí 31. července 2017

Střípky z červencové zahrady

Naše zahrada má dva vrcholy kvetení. První je na jaře, kdy kvetou narcisy a přidají se tulipány. Druhý nastává právě teď. Postupně rozkvétají různé letničky.



K chrpám a ostrožkám tak přibyly hledíky, třapatky, floxy, cínie.



Také netrpělivě čekám na každou novou jiřinu.



Všude mezi tím vyplňuje prostor meduňka, která je jeden květ a navíc to v ní hučí jako v úle.
A kde není meduňka, tam je měsíček. Lilii jsem letos dostala od sousedky. Vypadá zajímavě.


A jsou tady i trvalky. Janebu mám letos poprvé. Září jako sluníčko.


Třapatka je velkým lákadlem pro motýly. Tenhle se svého květu nechtěl vzdát, ani fotoaparát mu nepřekážel.


Krásně kvetou truhlíky. Begónie mě vítají, když přicházím domů. Kvetou navzdory tomu, že na ně slunce téměř nesvítí.


Zato na muškát svítí slunce skoro celý den. A vypadá v té sluneční lázni spokojeně.


Zahrada plná květin svádí k vázání kytic. Toto byla kytka pro švagrovou.


Hledíky jsou krásné samy o sobě. Netřeba přidávat nic.


Krásné léto všem!

úterý 25. července 2017

Hledíky - moje nehynoucí láska

Hledíky mám moc ráda. Tento obdiv začal už v dětství, kdy jsem je pravděpodobně poprvé viděla na zahrádce mé druhé městské babičky. Zdály se mi moc zajímavé, jak tvarem tak i tím, že kvetou vícebarevně. Ostatně už jsem vícekrát četla, že je děti milují, protože to vypadá, jako by se usmívaly.


Ale můj obdiv k nim se léty nijak nezmenšil. Naopak bych řekla, že moje láska k nim je stále intenzivnější.

Až jsem začala sledovat stránku americké květinové farmářky Erin Benzakein. A viděla jsem její hledíky k řezu. Tady pro mě získaly další neskutečný rozměr. Ostatně posoudit můžete sami.www.floretflowers.com/2013/07/butterfly-snapdragons-abound/ A pokud jste její stránky ještě nenavštívili, hledíky rozhodně nekončete.


A tak se taky snažím. Vypěstovat hledíky není úplně jednoduché. Rozhodně se musí předpěstovat. A to nejlépe už na konci února nebo v březnu. Problém je, co s nimi až do května, kdy je možné je zasadit na zahradu. Tady by se hodil skleník, který nemám. V teple se totiž sazeničky dost vytáhnou. Zvlášť ty vysoké k řezu, které se snažím vypěstovat.



Navíc je škoda, že hledíky jsou v našich končinách letničky. V mírné zimě některé i dokáží přezimovat, ale rozhodně to není pravidlem. Přitom druhý rok a další roky jsou hledíky úžasné. Krásně se rozrostou a brzy kvetou.



Už jsem je i uklidila na zimu domů jako muškáty, ale většinou se jim v teple také moc nedařilo. Zimu sice přežily, ale byly napadeny nějakými škůdci a druhý rok moc parády neudělaly.


Ale nějaké úspěchy mám. Podařil se mi zázrak. Jeden hledík se zasadil rovnou k našim dveřím na zahradu a pobyl u nás několik let. V zimě ho asi hřál dům a teplo z našich nepříliš těsnících dveří. Každým rokem byl krásnější a krásnější. Až jsme skoro kolem něj ani projít nemohli. Bohužel letošní zimu už nepřežil. Ostatně hledíky jsou i v teplých krajích pouze krátkověké trvalky.


Později jsem kousek od něj vysadila kamaráda, ale ten vydržel jen dva roky. Navíc tyhle bezpyskaté nízké hledíky se mi tolik nelíbí.


sobota 22. července 2017

Rajčatová sezóna

Období, kdy se nic moc neděje, jsme si zvykli nazývat okurková sezóna. Okurky nepěstuji a toto období na naší zahradě nastává snad jen v zimě.


Zato u nás právě začíná sezóna rajčatová. Dnes jsem totiž sklidila prvních pár zralých rajčat. A doufám, že jejich sezóna bude trvat aspoň do konce září. A že se vydaří. Rajčata vypadají zdravě a mají spoustu zelených plodů. Jen dozrát.


Kromě datlových a cherry rajčat, které máme moc rádi, mám taky pár rostlinek tchánových velkoplodých favoritů. Těm trvá trochu déle, než dozrají.


Rajčatová sezóna rozhodně neznamená, že by na zahradě byla nějaká nuda. Naopak. Je to čas, kdy se zúročí zahradníkovo úsilí. Čas zrání plodů, vrchol kvetení mnoha květin.


Ani polevit v práci mě zahrada moc nenechá. Plevel roste stále, živý plot potřebuje dostříhat. A truhlíky, rajčata a papriky zalévám podle počasí většinou denně nebo obden. Mezitím jsme sklidili česnek.

Každý den rovněž procházím zahradou a kochám se tím, co nového vykvetlo. Tyhle něžné kvítky netřesků mě oslnily svou netypickou krásou. Vyrostly ve starém kameninovém korytě, které osázel syn.


Růže svraskalá roste až v dálce u sousedova plotu. Teď, když je louka posekaná, září až na dvůr její intenzivně barevné květy.


Měsíčky mě fascinují různorodostí barev a snadností pěstování. Tenhle je až neuvěřitelně plnokvětý.


Rozkvetly také další jiřiny. Skoro všechny mám letos nové, tak jsem zvědavá, jak budou vypadat. Přeci jenom fotky v katalogu a skutečnost mohou být rozdílné. Tohle je Le Castel.


Letos zkouším různé druhy slunečnic. Zatím rozkvetla druhá.


Některé cínie jsem zasela přímo do země, některé jsem předpěstovala. Žádné ale ještě nekvetou. Je vidět, že se na to představení pečlivě chystají. Už jako poupata vypadají krásně.


středa 19. července 2017

Něco málo o naší (nejen květinové) zahradě

Naše zahrada je poměrně velká, asi 1500 metrů čtverečních. Je rozdělena na 4 části: dvorek přímo u domu, sad s ovocnými stromy, louku a záhon. O ten trochu bojujeme s manželem. On by tam pěstoval jen to, co je k jídlu, mě naopak zelenina moc nebaví. Kdyby bylo po mém, měla bych asi samé květiny.


Přesto každoročně pěstujeme česnek, brambory, cukíny, dýně, bylinky i rajčata. Ta nejsou na záhonu, ale v kbelících na jižní straně domu a aspoň částečně pod střechou. Jak je pěstuji jsem psala zde http://nejentulipany.blogspot.cz/2017/05/proc-jak-pestovat-rajcata-v-kbelicich.html Každý rok totiž chytla plíseň od brambor dříve, než aspoň nějaké rajče stačilo dozrát.


Máme také velký kompost, který sice není moc fotogenický, ale je praktický a zajišťuje nám přírodní hnojivo pro naši zahradu. Je trochu blízko dvorku. Což je to praktické v zimě, když tam nosím odpad z kuchyně, ale nehezké v létě, kdy sedíme na dvorku. Loni jsme tedy vybudovali aspoň bránu do zahrady, aby částečně kompost zakryla.


Nikdy jsme nepoužívali moc chemie, ale v posledních letech hospodaříme úplně ekologicky. I ti největší škůdci -slimáci- nás po tom horkém létu 2015 skoro opustili a nikdo jich nelitoval. Předtím jsem je poctivě sbírala skoro každý večer, ale bohužel se jejich reprodukční schopnost byla neuvěřitelná. A chutnalo jim u nás skoro všechno. Proto doufám, že už se nikdy v takovém počtu nevrátí.


Naopak jsem ráda, když se u nás ostatním zvířatům líbí. Máme skoro vlastní kosy, sýkorky i ježky. Společně s kosy obíráme borůvky, takže jsem loni ještě dalších pět keřů přidala, ať máme všichni dost. O tom jsem už také psala tady http://nejentulipany.blogspot.cz/2017/05/kdo-bydli-na-nasi-zahrade.html


Ráda zkouším nové květiny, ale pěstuji jen rostliny, kterým vyhovují naše klimatické podmínky a nejsou často napadány chorobami.  Mám ráda rostliny soběstačné, o které se nemusím neustále zajímat.


Líbí se mi anglické venkovské zahrady s krásnými volnými záhony. Ale skutečnost je taková, že máme záhony velké a pravoúhlé. Manžel, který seká trávu, totiž vše, co není v záhonu, poseká. Částečně to chápu, tráva na louce i v sadu se seká jen několikrát do roka a nějaká kytka sem nebo tam není vidět. Ale vždycky jsem z toho smutná, takže se už snažím pravoúhlé rámce nepřekračovat.


Zahradu znám od dětství, kdy na ní hospodařila moje prateta a babička. Z té doby si pamatuji hlavně lán brambor a lán jahod. A taky další zeleninu. Květin tady moc nebylo. Přece jen u generace, která zažila dvě války, se myslelo spíš na obživu. Zato samozřejmostí byly slepice a husy nebo kachny.



sobota 15. července 2017

Zahrada v barvách duhy

Říká se , že jaký zahradník, taková zahrada. Něco na tom bude, když se na tu svou podívám. V životě mám ráda pestrost a na zahradě jakbysmet. Žádné vyladěné záhony, spíš všehochuť barev i tvarů.


Když pak všechno kvete, připomíná mi to všechny barvy duhy.



Znáte je? Duha začíná červenou. Tu reprezentují montbrécie Lucifer, které ční nad ostatními květinami jako plameny ohně.


Následuje oranžová. To není zrovna moje oblíbená barva. Ale rozkvetla další oranžová denivka.


Žlutou nemusím dlouho hledat. Nabízí se slunečnice, třapatka, měsíčky anebo divizna.





Zelená je všude kolem, na květech se vyskytuje spíš výjimečně. Navíc zelené květy jsou pěkné v kytici, ale na zahradě v té zeleni kolem moc nevyniknou. Až tahle echinacea rozkvete, samozřejmě nebude zelená, ale bílá.

 
Následuje modrá. To je jasně boubelík. Zajímavá a nepříliš rozšířená trvalka. Krásná má i poupata nejen květy.



Všechny barvy duhy uzavírá fialová. Tak kvetou právě ostrožky. Vyrostly samovýsevem z loňských květin a vytvořily si samostatný záhon.


Jemně fialově kvetou také hosty. Věřili byste, že někde jejich květy odstraňují, protože kazí rostlině vzhled? Mně se hosty líbí bez květů i s nimi.


A co vaše zahrady? Preferujete nějakou barvu nebo ji máte taky rádi pestrou duhovou?