pátek 6. července 2018

Z květu na květ

Léto je v plném proudu a květiny se snaží využit svůj čas a nalákat na svůj pestrý květ co nejvíce včel. Na malé množství včel si opravdu od jara až do podzimu  nemůžeme stěžovat. Kupodivu překvapivý vítěz je máta, ve které to právě teď, když je rozkvetlá, hučí jako v úle.



Teprve když chce člověk včelku vyfotit, všimne si, že opravdu dlouho nikde nevydrží. Lítá rychle z květu na květ - no jako pilná včelka. A že jich musí stihnout.



Některé květy jako hledíky jsou pro včely oříšek. Dostat se k jejich pylu dokonale ukrytém v kalichu  dokáže jen větší kalibr - čmelák. A stejně se musí pořádně ponořit, vidět zůstane jen zadeček.


Zajímavý způsob sání má lišaj dlouhozobka. Připomíná kolibříka, protože stejně jako on saje za letu.


























Plnokvěté jiřiny opylit nepotřebují.



















































A nakonec rarita. I květy mohou být siamská dvojčata.


čtvrtek 14. června 2018

Zahrada v modrožluté

Na červnové zahradě je krásné, jak se mi denně mění před očima. Skoro každý den vykvétá něco nového.





Nejvíc září žluté květy janeby, řebříčku tužebníkového a také všudypřítomný měsíček. Pěstuji jej jako výplň záhonů, neboť jsem zjistila, že mezi sebe moc nepustí plevel. Když už je ho moc, může se jednoduše vytrhat.





























Krásně je doplňují modré a fialové ostrožky a chrpy.





Příjemně mě překvapil i holandský kosatec Silvery Beauty neobvyklou kombinací bílé, modré a žluté barvy.


Zvláštní měsíček v banánové barvě Snow Princess mám letos poprvé.



Kobylka se mnou měla trpělivost a počkala, než se mi ji podařilo vyfotit. Je to ta největší kobylka, kterou jsem kdy na zahradě viděla.


Právě rozkvétá i pryskyřník v různých barvách. Mimochodem i ve žluté.


Modrá a žlutá se k sobě výborně hodí. Jako třeba v této kytici.


pátek 8. června 2018

Hvozdík bradatý - květina z babiččiny zahrádky

Hvozdík bradatý (Dianthus barbatus) - možná když vyslovím tento název, mnozí nebudou vědět, o jakou květinu jde. Ale spousta lidí ji zná pod názvem kamenné hřebíčky.



Často ji můžete vidět na tržišti, jak ji prodávají staré babičky. Vydrží dlouho ve váze, ale moc už tam nerozkvete, proto ho trhejte rozkvetlý.


Pěstuje se na zahradách odnepaměti. Většinou jde o husté květenství v barvě bílé, růžové, červené až fialové, často dvoubarevné spolu s bílou.Může být s jednoduchým květem i plnokvětý.


Jde o dvouletku, která v prvním roce vytvoří listovou růžici a druhý rok kvete. Seje se od května do července, v případě plnokvěté varianty o něco dříve. V září by měl být nasazen na stálé místo. V případě holomrazů je dobré chránit ho přikrývkou z chvojí.

Když květy necháte odkvést a semena v nich uschnout, stačí je pak vysypat na záhon a příští rok budete mít vystaráno.



V poslední době jsou k vidění i nově vyšlechtěné raně kvetoucí kultivary, které by měly vykvést ještě ve stejném roce, kdy byly vysety. Jde například o Macarena Mix, který se seje v únoru až březnu a kvete od června do října.

středa 23. května 2018

Když vládnou pivoňky

Při procházení zahradou nelze přehlédnout, že nastal čas pivoněk. Jako první začnou své představení bílé, o pár dní po nich pokračují fialové. Obojí máme na zahradě odnepaměti, takže jejich odrůdy vám neřeknu.



Přibližně ve stejném čase (letos tedy asi o 10 dnů dříve než obvykle) se rozzáří také Sarah Bernardt. Její velké květy mě udivují množstvím okvětních lístků, které se postupně rozbalují.



Aby pivoňky při kvetení krásně vypadaly, doporučuji je svázat nebo jinak podepřít. Jinak se jejich těžké květy skloní až k zemi.


Ještě mě čeká Shirley Temple, která si dává každoročně načas a rozkvétá svými jemně narůžovělými květy jako poslední. Je fascinující představovat si, že všechny okvětní lístky jsou naskládány v těchto malých pupenech.


Na pivoňkách kromě nádherných květů obdivuji také jemnou vůni, kterou mě vždy uchvátí. Je to přesně ten typ vůně, jenž lehce provoní prostor, ale nezabrání vám svobodně dýchat.



Pivoněk není nikdy dost, proto jsem si letos pořídila další čtyři. Zatím je mám v květináčích a čekají na přesazení na své stálé místo. Pivoňky jsou trvalky dlouhověké, odolné, netrpící příliš chorobami ani škůdci.



Nejen pivoňky právě kvetou. Je také sezóna náprstníků, dalších mých oblíbenců.



Kvetou také lupiny neboli vlčí boby.


Moc mě potěšilo, že několik hledíků přežilo letošní zimu. Když se to jednou za čas podaří, další rok z nich jsou statné rostliny, které začínají kvést už v květnu.


Chrpy se samy každoročně přesévají a takto vysemeněné kvetou také velmi brzy.



pondělí 14. května 2018

Zahrada v květ(n)u

Každý rok je to stejné a přeci pokaždé jiné. Letos tedy obzvlášť rychlé. Loni v tuto dobu teprve rozkvétaly poslední tulipány, letos už je nenávratně po nich. Zato už kvetou kosatce a lupiny.



Hlavní pozornost na sebe jako každý rok trochu nespravedlivě strhnou novinky. Jako tento kosatec.


Seji, přesazuji, nevím, kde mi hlava stojí. Rododendron jsem ještě ani nenavštívila a už odkvétá.

 Nový mám letos také záhonek s okrasným česnekem. Zatím začíná kvést Allium christophii.


Plamének na naší bráně z dvorku do zahrady je obsypaný květy.


A louka plná kopretin. Tolik jich ještě nikdy nebylo.


























Kočičí ráj  - minizáhon se šantou.

úterý 1. května 2018

Jarní Flora Olomouc 2018

Jako každoročně i letos jsme se rádi zúčastnili výstavy Flora v Olomouci. Výstava slavila 60. výročí a nesla název Pugét pro Floru. Koncepce výstavy byla opravdu netradiční. Šlo o spoustu uvázaných kytic, které byly zavěšeny v hlavním pavilonu na dosah procházejících návštěvníků. Všechny byly obaleny v bílém papíře.



Reakce návštěvníků, zvyklých na plošnou výzdobu, byly rozporuplné. Ani v naší rodině nebyl názor jednotný.



A jak se tato instalace libila mi? Vlastně by se mi moderní koncepce líbila, kdyby neměla své limity. Nevím, zda to bylo pouze horkým počasím, ale v neděli dopoledne zůstala z řezaných kytic většinou jen zvadlá košťata.  A těmi se bohužel kochat už moc nedalo. Tady je jedna z mála, na kterou byla ještě radost pohledět.


Co mi vysloveně lezlo na nervy bylo doprovodné vrzání. Pravděpodobně mělo připomínat bouřku (jak jsem si později přečetla). Mně spíš připadalo, jako když nefunguje zvuk a v mikrofonu stále něco praská.

Kontrastem k bílé byla černá zeď, na kterou mohli návštěvníci psát vzkazy a přání pro Floru a přiložit svoji kytičku.



Naštěstí park byl krásně rozkvetlý a trhy bohaté jako vždy. I pár zajímavých kytiček se mi tam podařilo koupit.

A ve vedlejším pavilonu zaměřeném na dřevo na zahradě si trůnil krásný páv.


Pokud jste někdo na výstavě byl, zajímalo by mě, jak se líbila Vám.

sobota 28. dubna 2018

Šeříková

Mít aspoň jeden šeřík na zahradě je skoro povinnost. Je to absolutně spolehlivý keř, v našich nelehkých podmínkách naprosto odolný. Navíc je dlouhověký, bezúdržbový. Netrpí žádnými chorobami, nenapadají ho žádní škůdci. Prostě vzor dokonalosti.



Jeden keř nám už dlouhá léta lemuje dvorek a v létě poskytuje potřebný stín. Za ty roky se z původního tmavě fialového a plnokvětého stal napůl světle fialový. Mohla bych jeho plané výhony vyřezávat jako nepatřičné, ale mi se právě to, že je dvoubarevný moc líbí. Z jednoho šeříku mám dvojí květy.



Před třemi lety jsme mu pořídili kamaráda - bílý šeřík Krasavitza Moskvy. Letos poprvé vykvetl a je to krása nesmírná. Původně světle fialová poupata se postupně mění v čistě bílé květy.


Bohužel šeřík není zrovna vzor trvanlivosti, když ho nařežeme do vázy. Pomůže, když ho zbavíme většiny listů a konce stonků nařízneme asi 2-5 cm do kříže. Pak ho ponoříme hluboko do vody a dáme aspoň na hodinu do chladna, aby se pořádně napil. Ani tak nevydrží déle než 3-5 dnů, ale za tu krásu a hlavně nádhernou vůni to rozhodně stojí.