sobota 14. října 2017

Naše pestrá říjnová zahrada

Podzim je pro mě zejména ve znamení sázení. Letos jsem zasadila několik nových denivek a kosatců. Právě teď se horečně vrhám na narcisy. A pak přijdou na řadu tulipány. Také stříhám živý plot. Sklidili jsme poslední rajčata, papriky a dýně Hokaido.


Už dvakrát byl mrazík na okolních střechách, naštěstí zahradu ještě moc nezasáhl. Trochu omrzlé jsou listy batátů, ale jiřiny stále kvetou ostošest. Snaží se také hledíky a pomalu rozkvétají chryzantémy.


Jedna z letošních nových chryzantém mi vykvetla dvoubarevně.



Letos jsem si z Flory přivezla dvě nádherné. Ta první je jako poupě něžně růžová a rozkvete do bílé.



Z té druhé mám neuvěřitelnou radost. Strašně dlouho ji sháním. Na takové chryzantémy si jako na řezané květiny pamatuji z mých mladých let. Dlouho jsem je nikde neviděla, až teď a ještě v tak krásné tmavě fialové barvě. 



O tom, že rostou houby, se nemusíme jít ani přesvědčit do lesa.  Na louce nám vyrostla taková normální rodinka.





A ještě musím přidat jiřinu, protože je neuvěřitelně krásná. Kvete jako o závod, jako by toho ještě letos chtěla co nejvíce stihnout.


sobota 7. října 2017

Podzimní Flora Olomouc 2017

Podzimní výstava Flora Olomouc je převážně zaměřená na sklizeň ovoce a zeleniny. Tolik různých druhů výpěstků se vidí snad jenom tady.






Ale mě přeci jen více zajímaly květiny. Ovoce i zeleninu doprovázely na každém rohu hlavně jiřiny.


Obdivovali jsme krásné květinové vazby, výsledky floristické soutěže Jablko poznání.











Součástí podzimní Flory byla i květinová výzdoba 6 olomouckých kostelů. Všechny jsme obejít nestihli, ale z těch dvou, kde jsme byli, nás jednoznačně zaujal kostel Zvěstování Panny Marie (kapucínský kostel), který byl vyzdoben jedním slovem nádherně.







A nakonec aspoň střípek z výzdoby kostelu sv. Mořice.


úterý 3. října 2017

Jiřinková slavnost

Jiřiny mi letos udělaly velkou radost. Některé z nich zdobí naši zahradu od začátku června a postupně se k nim přidávaly další a další.

Break Out

Po letošní zkušenosti je rozhodně zasadím příští rok na konci března nebo na začátku dubna do kbelíků, tak jak jsem to zkusila s některými letos. Toto předpěstování dalo jiřinám dvouměsíční  náskok v kvetení před těmi, které jsem rovnou zasadila na konci května.

Creme de Cassis

Další výhodou bylo, že při zasazení vzrostlých sazenic se nemusíte tolik bát, že je komplet sežerou slimáci. A navíc jsem k pozdějšímu přesazení do záhonu mohla využít volný záhon po sklizených tulipánech.

Vassio Meggos

Jiřiny jsou nesmírně variabilní květiny, co se květů týče. Dokonce máme jiřiny jednoleté, které se pěstují ze semínek a víceleté, které mají hlízy.



Nejkrásnější jsou pro mě leknínové jiřiny. Už podle názvu je jasné, že připomínají květy leknínu. Taková je i Silver Years, lehoučce narůžovělá, krásná barva. Jsou tak akorát do vázy.

Silver Years

Podobné jsou dekorační jiřiny s trochu většími a také hodně plnými květy. Ať je to Creme De Cassis s listy zespodu tmavšími než shora nebo Gerie Hoek-zvláštně neónově růžová nebo krásná růžová, které jméno neznám.

Gerie Hoek


Pak mám obří dekorační jiřiny. Čekala jsem, že budou nepřehlédnutelné, vysoké s obrovskými květy, ale třeba taková Emory Paul překvapila i mě. Její květ je ještě větší, než dvě spojené dlaně. Za zmínku stojí i zvláštní barva jiřiny Café au Lait. Break Out je zase zajímavě lososová. Bála jsem se, že se budou při špatném počasí lámat, ale nebyl s nimi žádný problém.


Emory Paul


Cafe au Lait

Okružovitou jiřinu Mary Evelyn jsem si koupila spíš jako doplněk těch velkokvětých. Ohromně se rozrostla a je doslova obsypána dvojbarevnými květy.

Mary Evelyn

Mám také kaktusovitou jiřinu Kiev a Star´s Favourite, které si jsou trochu podobné.

Star´s Favourite
Bohužel krásu jiřin zničí první větší mráz. Pak se hlízy vyryjí, nechají oschnout, stonky se zkrátí asi na 10 centimetrů a uloží do chladné, ale bezmrazé místnosti (ideálně 5-8 stupňů Celsia). V případě, že je místnost suchá, je dobré je uložit do bedýnek s rašelinou nebo pískem.


Kiev
Tak by měly přečkat zimní období. Na jaře je možné hlízy rozdělit, ale tak, aby každá část měla kořenový krček. Rozdělené hlízy lépe rostou a bohatěji kvetou.

Apricot Desire

pátek 22. září 2017

Když kvete nerine

Mám velkou radost. Letos poprvé mi kvete nerine. Má krásnou intenzivní barvu a zvláštní tvar květů.


Nerine bowdenii je cibulnatá rostlina. Pochází z Jižní Afriky a v zemích s mírnou zimou jako je Velká Británie ji pěstují jako trvalku na chráněném místě blízko domovních zdí.


Naše zimy by ale pravděpodobně nepřežila. Proto ji pěstuji v květináči jako kytku přenosnou. Při sázení vyžaduje, aby vrchní třetina cibule zůstala nad zeminou. Nesnáší časté přesazování. Kvete nejlépe, když kořeny vyplní květináč. Já ji mám druhým rokem a už kvete. Aby na podzim v září nebo říjnu kvetla, je dobré ji pěstovat u jižní zdi. Na podzim omezíme zálivku.


Na zimu ji sklidíme do bezmrazé místnosti. Světlo nepotřebuje, listy jí uschnou a na jaře vyraší nové. Zalívat přes zimu ji taky nemusíte. V březnu přeneseme do teplejší zóny cca 15 stupňů, kde se probudí k životu a začne rašit.


Dočetla jsem se, že nové rostlinky můžou být pěstovány ze semen, které se zasejí bezprostředně po dozrání. Takto rychle vzchází, později už ne tolik ochotně. Jen je položíme na povrch výsevního substrátu a lehce zatlačíme do zeminy. Ponecháme v teplotě 10-13 stupňů C. Květuschopných cibulek se ale dočkáme až po 3-5 letech. Mám v úmyslu to vyzkoušet.


Nerine se hodí do vázy, kde dlouho vydrží. Ostatně často se dá koupit v květinářství jako řezaná květina.


úterý 19. září 2017

Lesní skalka

Po skalce jsem nikdy zvlášť netoužila. Zdálo se mi, že na naší velké mírně svažité zahradě by nijak nevynikla.



Na druhou stranu, po celou dobu máme na zahradě uskladněné kameny ze základů stodoly, kterou jsme kdysi dávno zbořili. A když začal soused plánovat výměnu plotu mezi námi, museli jsme kameny přemístit na nové místo.



Přitom mě syn přemluvil, abychom si aspoň malou skalku vytvořili. Sám pečuje docela svědomitě o kamenné koryto, které osázel netřesky a jinými skalničkami. Nakonec jsem tedy souhlasila. A syn sám kameny navršil.



Jediné jakž takž vhodné místo bylo ve stínu pod ořechem na hranici dvorku a zahrady. Ale co se skalkou ve stínu?



Rozhodli jsme se tedy, že si vytvoříme lesní skalku. Několik malých keříků jsme koupili, ale většinu dalších rostlin, jsme si opravdu přinesli z lesa. Mechy, kapradiny, nějaké kytky a trávy.



Dokonce jsme si dovolili odnést jeden napůl suchý modřín, který měl zelené jen dvě malé boční větve. Vypadal tak uboze, že by v lese určitě nepřežil. Nevím, jestli zvládne přesazení. Pokud se to podaří, jsme zvědaví, co se nám z něj podaří vypěstovat.


Hotovou skalku jsme na týden zakryli pletivem proti kočkám, aby nám nasazené keříky, stromy a mechy nevyhrabaly. Mezi kameny zůstala ještě spousta volných štěrbin, do kterých asi přibudou sasanky nebo jiné drobné kvetoucí rostliny.




středa 13. září 2017

Podzimní nálada

Astronomicky máme stále léto, ale moc letně už to venku nevypadá. Většina letních květin se ještě snaží z posledních sil vydat ze sebe to nejlepší, přesto mě chytla podzimní nálada.



Stále krásně kvetoucí truhlíky na podzim neměním. Většinou je vyměním až před zimou, kdy do nich napíchám různé větvičky. Rozhodla jsem se tedy dodat svému okolí trochu podzimních květů spíš do nádob. Nastává období chryzantém, macešek, vřesů nebo libavek.



Chryzantémy v květináčích mám moc ráda. Vytváří zářící kvetoucí záplavu do prvního většího mrazu a pokud jsou v blízkosti budovy, tak mnohdy i po něm. Často se mě lidé ptají, jestli se dají uchovat přes zimu. Dají, ale ne venku. Ani vysazené v záhonu. Když mám nějaký zvlášť krásný exemplář, sklidím ho jako přenosné květiny do chladné místnosti na světlo (doporučuje se 2-10 stupňů Celsia). Sem tam se musí zalít, aby neuschly.


Na jaře většinou znovu vyraší a lze je vysadit do zahrady. Kvetou pak nejmíň příští rok. Ale že by z nich byly opět takové koule plné květů, to rozhodně nečekejte. Tyhle koule se pěstují už od jara a často jsou ošetřované retardéry růstu, aby zůstaly nízké a kompaktní. Vy je můžete párkrát zaštípnout, aby zůstaly nižší a více se rozvětvily. Já to nedělám a mám je spíš do vázy.



Vřesy také nesmí v podzimní výzdobě chybět. Kvetou v jemných barvách od bílé přes růžovou až po fialovou. Ale rozhodně nemají barvu žlutou, zelenou nebo modrou, jak se nám snaží namluvit někteří prodejci. Tyhle nabarvené vřesy navíc nic nevydrží, takže s nimi moc parády neuděláte.


Macešky mám moc ráda. Někdo je má asi spojené se hřbitovem, my jsme je také každý podzim sázeli na hrob. Od té doby se jejich nabídka hodně rozšířila. Kromě klasických velkokvětých s okem i bez něj ve všech možných barvách si dnes můžete pořídit nádherné malokvěté kultivary, které ve stínu a chladnu dokáží kvést i v létě.


Zatím jsem vytvořila jen jednu podzimně laděnou nádobu, která je určená na hřbitov, ale v plánu mám osázet několik dalších k ozdobě našeho domu.


A jaké podzimní květiny nesmí chybět na vaší zahradě?