sobota 20. října 2018

Jiřiny, jiřiny a zase jiřiny

Jiřiny jsou tak výrazné, že na sebe strhávají na zahradě neustále zaslouženou pozornost. Vůbec nevadí, že už kvetou od července.



Obdivuji různé tvary a velikost květů stejně jako nepřebernou paletu barev. Jejich plné květy jsou tak dokonalé, až se mi tají dech. A nemohu se nabažit té krásy.


Jako třeba Vassio Meggos, neuvěřitelně plnokvětá a barevná.










pondělí 8. října 2018

Podzimní Flora Olomouc 2018

Jako každý rok jsem se těšila na výstavu Flora Olomouc. Tentokrát se výstava nesla v duchu oslav 100 let naší republiky. Hlavní pavilon byl pojat jako prvorepublikové tržiště se spoustou výpěstků ovoce a zeleniny.



Tradiční soutěž ve vázání kytic měla dvě témata: věnec pro neznámého vojína a diplomatická kytice pro první dámu Slovenské republiky.





























Součástí podzimní Flory je už několik let výzdoba několika kostelů v Olomouci. Letos byly vybrány 3 kostely a také sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí. Oslavy vzniku republiky se projevily i zde, zadání znělo vyzdobit prostory v barvách trikolory. V každém kostele převládala jedna barva.



Shodli jsme se, že nejkrásnější byla bílá výzdoba, která kostelu krásně slušela.  Kytice s převažující červenou barvou na mě byly trochu moc výrazné. A modrá barva se ukázala nejproblematičtější.  Tvůrci si pomohli pomněnkami, ty však byly podle mě příliš jemné pro tak velký prostor. A pak barvenými bílými květinami. Modrá barva je jako podzimní trochu nepřirozená.





Jako obvykle jsem neodjela s prázdnou. Svoji zahradu jsem opět obohatila především o trvalky jako janeby, sasanky a ostrožky. Přivezla jsem si také pár cibulí květin, například řebřík perský kvetoucí hnědofialově. Jeho cibule je velká asi jako velká kuchyňská cibule. Byl dost drahý, ale už dlouho po něm pošilhávám. Jsem zvědavá, jestli vykvete a bude tak krásně jako na obrázku vypadat i na mé  zahradě.

čtvrtek 27. září 2018

Než kytky spálí mráz

Letošní rok je zcela netypický. Od začátku dubna nebyl žádný mráz. Bohužel zkušenost říká, že mráz může být ještě v druhé půlce května, proto bylo těžké uvěřit, že už opravdu žádný nepřijde a v klidu vysít všechny choulostivé letničky.



Naopak moje podzimní statistika posbíraná v mém deníku naší zahrady stanovuje datum prvního podzimního mrazu na období mezi 20. říjnem a 1. listopadem. V posledních letech spíš právě kolem dušiček. S tím už tak nějak počítám, že konec října znamená také konec hojnosti květin na naší zahradě.



Když ale ohlásili letošní předpokládaný první mrazík na 25. září, nechtělo se mi tomu věřit. Teprve nedávno se kytky trochu vzpamatovaly z horkého a suchého léta a pořádně rozkvetly. A už by je měl zničit mráz?


Přesto jsem neudělala nic. Jen doufala, že se meteorologické předpovědi spletou. Nakonec na Ostravsku to vypadalo nejnadějněji, mělo být kolem 2 stupnů. Bohužel předpověď se vyplnila a už nad ránem jsem viděla třpytící se bílé střechy.



Při rozednění zahrada vypadala zeleně jako obvykle. S nadějí jsem se šla podívat blíže. Záhony zůstaly nedotčené. Jen o pár metrů výše nad nimi bylo na louce bílo. Tentokrát mi přálo štěstí.



Další mrazík hlásí na neděli. Tak radši vše fotím, abych měla aspoň vzpomínku a lépe přečkala dlouhé zimní období.



















čtvrtek 20. září 2018

Podzime, vítej!

Jsem letní člověk a léto je určitě mé nejoblíbenější roční období. Ale co je moc, to je moc. Letos máme léto už prakticky od dubna a kdy jsme si od něj trochu odpočinuli, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Většinou to byl spíš boj o přežití všech kytek a neustálé zalévání. A čekání na déšť, který by zalil to ostatní. 



Letos se tedy na podzim docela těším. No ne tak úplně. Vím, že mě zase odrovná postupující tma, která k podzimu neodmyslitelně patří. Ale radost mi dělají hromadící se cibulky tulipánů, narcisů a jiných jarních cibulovin u nás v dílně. Nabídka je zase o něco větší a každý si může vybrat podle svého vkusu.



Také doufám, že první mráz přijde až kolem dušiček a že si ještě užiju krásně kvetoucích jiřin, které se teprve teď rozvinuly do své plné krásy. Některé letničky jako cínie už trochu ztrácí dech, zato krásenky zažívají svůj hvězdný čas.


Na zářijovou zahradu je stále radost pohledět. A nepřeberné množství a rozmanitost květin svádí ke tvorbě kytic.



























sobota 1. září 2018

Když kvete chocholatice

Chocholatice (Eucomis) je cibulnatá květina původem z Afriky, kterou v našich podmínkách pěstujeme nejčastěji jako rostlinu přenosnou. Sází se do květináčů tak, aby vrchol cibule částečně vyčníval nad substrát.



První rok po zasazení se musíte obrnit značnou trpělivostí. Dlouho trvá, než začne kořenit, stejně jako než se objeví malá bílá špička, která prozradí, že se brzy dočkáte listů. Ty jsou dlouhé a  připomínají klívii.



Stejně dlouho trvá, než se cibule zakoření řádně a chocholatice začne kvést. Moje to zvládla poprvé letos, až ve třetím roce po zasazení. Květy připomínají květenství ananasu.


Na podzim omezíme zálivku a před příchodem mrazů přeneseme chocholatici domů. Rostlina není extrémně choulostivá, nemusíte se bát, že by nezvládla i slabý noční mrazík.



Když ji uschováme i s květináčem v chladnější místnosti, začne druhým rokem v březnu nebo dubnu rašit. Obvykle ji přesadím do nového substrátu a celkem brzy, když už nehrozí velké mrazy, vynáším ven.

pondělí 30. července 2018

Zahrada v červenci

Červencová zahrada je čirá radost. Vše podstatné už je zasazeno a je čas sklízet plody jarní práce. A kochat se.



Čím dál tím více se v mé květinové zahradě prosazuje silná trojka : jiřiny, cínie a hledíky.




Jiřiny jsou nepřehlédnutelné. Opět mám spoustu nových.



Hledíky Madame Butterfly - načančané krásky s ohromnou výdrží ve váze a nádhernou jemnou vůní.


Cínie velkokvěté, malokvěté, plnokvěté i prázdné v nepřeberné paletě barev.







pátek 6. července 2018

Z květu na květ

Léto je v plném proudu a květiny se snaží využit svůj čas a nalákat na svůj pestrý květ co nejvíce včel. Na malé množství včel si opravdu od jara až do podzimu  nemůžeme stěžovat. Kupodivu překvapivý vítěz je máta, ve které to právě teď, když je rozkvetlá, hučí jako v úle.



Teprve když chce člověk včelku vyfotit, všimne si, že opravdu dlouho nikde nevydrží. Lítá rychle z květu na květ - no jako pilná včelka. A že jich musí stihnout.



Některé květy jako hledíky jsou pro včely oříšek. Dostat se k jejich pylu dokonale ukrytém v kalichu  dokáže jen větší kalibr - čmelák. A stejně se musí pořádně ponořit, vidět zůstane jen zadeček.


Zajímavý způsob sání má lišaj dlouhozobka. Připomíná kolibříka, protože stejně jako on saje za letu.


























Plnokvěté jiřiny opylit nepotřebují.



















































A nakonec rarita. I květy mohou být siamská dvojčata.