čtvrtek 22. února 2018

Za oknem

Po letošním nezvykle teplém lednu jsem předpokládala, že se budeme pomalu posouvat k jaru. Opak je pravdou a únor jakoby se snažil dohnat to, co nestihl leden. Dokonce se pravděpodobně nevyhneme velkým mrazům. Naštěstí na zahradě leží asi pěticentimetrová vrstva sněhu. Snad trochu poslouží jako peřina pro choulostivější květiny.



Pod sněhem zmizely i všechny náznaky budoucího jara jako špičky narcisů nebo tulipánů, takže momentálně není možné kochat se prakticky čímkoli. Naštěstí obchody přetékají různobarevnými petrklíči, které svými veselými barvami dokáží aspoň na chvíli zahnat každý zimní splín.


Nejvíc se teď zastavuji na naší verandě, kde se sešly kvetoucí bramboříky s petrklíči a modřenci. Za chvíli se k nim přidají narcisy, které jsem si vyryla v lednu na zahradě. Je obdivuhodné, jak rychle rostou a vytvářejí poupata. Je tady poměrně chladno, takže rostliny zde mají ideální podmínky pro pomalé dlouhodobé kvetení. 


























Velkou radost mám z této prvosenky vyšší a zároveň doufám, že se mi z ní podaří udělat trvalku na mé zahradě.

























Minizahrada za oknem není sice plnohodnotná náhrada budoucí jarní záplavy na zahradě, ale o to více se těším, až opravdu vykvete vše, co jsem na podzim zasadila.

neděle 4. února 2018

Pěstování cibulovin ve sklenici

Byla jsem pyšná, že se mi podařilo na podzim zasadit všechny cibuloviny včas, i když jich rozhodně nebylo málo. Pýcha mě opustila před pár dny, kdy jsem v dílně objevila dva květináče plné cibulí tulipánů. Mé dítě totiž nesnáší, když něco zůstane na pracovním stole a ihned věci uklízí. Bohužel mi o tom nějak neřeklo.



Kdyby byl normální leden s jeho obvyklými teplotami, cibulky by už pravděpodobně zmrzly. Ale že letos je zima nezvykle teplá, tulipány vypadají výborně a dokonce většina už klíčí.


Měla jsem v plánu, rychle je ještě zasadit do květináčů. Po návštěvě blogu Zahrada na niti, kde autorka psala o pěstování cibulovin ve vázičkách s vodou, jsem plán částečně změnila a rozhodla se, že to s pár cibulkami musím zkusit. Kdysi dávno jsem takto pěstovala hyacinty, ale použít tulipány by mě samotnou nenapadlo.


Základ je najít si nějaké vhodné vázy nebo lahve. Já jsem to vyřešila obyčejnou zavařovačkou. Na dno lahve se umístí vrstva materiálu, která zabrání tomu, aby cibule stály ve vodě. Můžou to být kamínky, korálky nebo třeba knoflíky. Asi by šel použít i obyčejný keramzit.



Vrstvu materiálu zalijeme převařenou vychlazenou vodou, aby materiál lehce vyčníval z vody. A můžeme klást cibulky. Nejlepší jsou jakékoli jarní cibuloviny, musí však tzv. prožít zimu. To znamená být předtím uložené v chladném prostředí. Anebo se dají použít ty, které teď prodávají v květináčích. Cibulky časem pustí kořínky, které budou zasahovat do vody. Vy tedy musíte vodu občas přilít. Zároveň porostou a snad i vykvetou.



Když už jsem byla u toho experimentování, vyrobila jsem dvě lahve s tulipány a do třetí jsem umístila holandské kosatce, které jsem na podzim vyryla na zahradě. Přestože byly uložené v chladu, některé už dost vyrašily, proto se mi zdály ideální. Všechny tři lahve jsem vystavila mezi dvojitá okna v kuchyni, kde je mám stále na očích.



Jak se bude v láhvích cibulovinám líbit a jestli vykvetou, zatím nevím. Ale už teď se kochám tou trochou zeleně. Je to úplně něco jiného vidět cibulky takhle obnažené, než jenom sledovat vylézající špičky cibulovin na zahradě.


Zbytek jsem přeci jen zasadila do velké mísy, ale vzhledem k tomu, že má mrznout a cibule nejsou zakořeněné, ponechám ji na nevytápěné verandě. Doufám, že zde tulipány zakoření a až nebude hrozit mráz, přenesu je také ven.


čtvrtek 1. února 2018

Zahrada v lednu

Je to k neuvěření, ale letošní leden se nápadně podobal třeba normálnímu březnu. Nejenže většinou nebyl sníh, na to jsme si už v minulých letech zvykli, ale také skoro nemrzlo. Užili jsme si také hodně slunečných dnů.



Teď je otázka, zda to je dobře nebo není. Pokud už nebudou žádné třeskuté mrazy, nic se rostlinám nestane. Jenže v posledních letech si to příroda vynahrazuje mrazem třeba na konci května, kdy kvetou stromy.



Pokud by to měl být nový trend, asi by mi to jako zahradnici vyhovovalo. Dostali bychom se na úroveň třeba Velké Británie a nebyly by problémy s přezimováním chryzantém, hledíků nebo růží a jiných choulostivějších květin.



Jako lyžařce je mi to trochu líto, ale duše zahradnice ve mně přeci jen vítězí.



Když není práce na zahradě, rozhodně neodpočívám. Mám vybrané nové jiřiny, pivoňky  a jiné trvalky. Všude, kam se člověk podívá, se u nás doma kupí semínka. Už aby byl čas setí. Přestože se moje záhony zvětšily o polovinu, už teď mám strach, že se mi na ně všechny rostliny nevejdou.



Takhle krásně originálně zabalená semena jsem dostala z farmy Řezanka. Nabízí semena květin, která se u nás těžko shání.



A jako správný zahradník se už moc těším na jaro. Mezitím neodolám a aspoň si nějaké kvetoucí cibuloviny přinesu z obchodu. Také se každý den kochám kvetoucími bramboříky.

A co vy? Taky už vás svrbí ruce?

pátek 19. ledna 2018

Když kvetou bramboříky

V zimě toho venku moc nekvete. Ale to neznamená, že se barevných květů musíme vzdát úplně. Venkovní květiny hravě zastoupí květiny pokojové. Jedny z nejochotněji kvetoucích květin, které kvetou během zimy jsou bramboříky.


Bramboříky nejsou typicky pokojové květiny. Mají rády teploty kolem 12-15 stupňů, ale z mé zkušenosti si poradí i s teplotami nižšími. Ve vyhřátých pokojích je jim ale moc teplo. Naštěstí moje bramboříky mají ideální podmínky v nevytápěné verandě, kde je teplota přibližně od 8-15 stupňů, podle toho jak zima je venku.




Za této nízké teploty také poměrně šetřím zálivkou. Zalévám maximálně 1-2x týdně opravdu na dno misky. Za tyto ideální podmínky se mi bramboříky odměňují nepřetržitým kvetením až do jara.



A co s nimi udělat v létě? Dávám je ven do stínu, zalévám, když si vzpomenu (nebo taky nezalévám). Jednu hlízu mi kočky v létě vyhrabaly z květináče, ležela celé léto jen tak. Na konci léta jsem ji opět zasadila a už bude zase kvést. Jen pozor na přelití deštěm, v létě mají bramboříky klidové stádium, to by je mohlo zahubit.



Jinak jsou dlouhověké, každý rok se hlíza zvětšuje a počet květů roste. A to je vůbec nehnojím. Jen je na jaře nebo na podzim přesadím do nové zeminy. 


Nejkrásnější jsou, když kvetou. Miluji jejich zvláštní tvar květů. Ale obdivuhodné jsou i jejich listy s různou kresbou a zřasením.


sobota 13. ledna 2018

Za sněhem a ledovými sochami na Pustevny

Když v zimě převažují plískanice, je dobré vyrazit na hory za sněhem. A když si u toho můžeme ještě prohlédnout pomíjivou krásu ledových soch, prostě vyrazit musíme. Proto jsme neváhali a v sobotu si vyjeli na Pustevny.



Už cesta slibovala, že na horách bude krásně bílo, ale skutečnost předčila naše očekávání. Čekala nás bílá sněhová pohádka. Přechod z nížiny to byl až neuvěřitelný.



Kdo chtěl vidět sochy, musel se obrnit trpělivostí. Byly umístěné do dvou stanů. U lanovky byly všechny sochy inspirované pohádkou Mrazík. Baba Jaga i její saně, zmrzlá Nastěnka, Mrazík se svou berlou mrazilkou, Ivánek - všichni vyřezaní do ledu do každého detailu.









Druhý stan po cestě na Radhošť skrýval obrovské sochy na motivy Doby ledové. Většina soch byla
nasvícena zevnitř, což umocňovalo výsledný efekt. Před oběma stany se tvořily dost dlouhé fronty, ale myslím, že čekání stálo za to.



Sochy jsou vystaveny ještě příští víkend, takže pokud se tam chystáte autem, doporučuji zanechat auto v Prostřední Bečvě naproti restauraci Zavadilka, popojít kousek přes cestu a směrem na Pustevny je zastávka autobusu, který vás vyveze nahoru. Autem se dostanete stejně jen o kousek dál, kde budete muset zaparkovat na louce. Pak přijede autobus od Zavadilky, do kterého se všichni lidé nemají šanci směstnat.



Samozřejmě můžete také vyjet z Trojanovic lanovkou nebo vyjít asi 6 km pěšky z Prostřední Bečvy.   


sobota 6. ledna 2018

Narozeninová

Cítím jako jistou nespravedlnost osudu, že zrovna já, která tak miluji květiny, jsem se narodila 2. ledna.


Prvních 20 let svého života jsem si v tomto směru opravdu užila. Naštěstí si to částečně nepamatuji, ale fotky to spolehlivě dokládají. Mé narozeniny provází 3 karafiáty (naštěstí černobílé fotky milostivě zatajují jejich barvu). Později je nahradily 3 tulipány, to byl velký pokrok. Ostatně myslím, že mezi námi jsou stále pamětníci skvělého výběru květin v socialistickém květinářství v lednu.


Od té doby se situace samozřejmě rapidně zlepšila. Leden - neleden, do květinářství je radost vstoupit.  Ale termín mých narozenin zůstal nevhodný tak jako tak. Schválně jsem se letos při procházení městem zaměřila na má oblíbená květinářství. Někde měli inventuru celý první týden, někde bylo zavřeno jen 2. ledna.



Přesto mně mí kluci letos překvapili a kytici pro mě vykouzlili. I semínka k tomu přidali, čímž mi udělali opravdu velkou radost.


Zůstává mi přeci jen trochu líto, že nikdy nedostanu k narozeninám kytici voňavých lučních kvítků. Ale možná je symbolicky uložena v těch semínkách a pokud z nich květiny vyrostou, třeba mi je  natrhají a přinesou jen tak.

pátek 29. prosince 2017

Zimní procházky

Zimu mám ráda. Ne tak jako jaro a léto, to zase ne, ale jinak. S radostí sleduji, jak se dny postupně prodlužují. Odpočívám a střádám plány, co se zahradou na jaře nového udělám.




A když napadne sníh, jsem v sedmém nebi. Bohužel sníh je v posledních letech nedostatkové zboží. Takže pokud zrovna napadne, musím vyrazit ven a fotit. Bojím se, že tyto fotky budu ukazovat vnoučatům, které už sníh nebudou znát.





Je to velká škoda, protože zasněžená krajina je nádherná.