pondělí 14. května 2018

Zahrada v květ(n)u

Každý rok je to stejné a přeci pokaždé jiné. Letos tedy obzvlášť rychlé. Loni v tuto dobu teprve rozkvétaly poslední tulipány, letos už je nenávratně po nich. Zato už kvetou kosatce a lupiny.



Hlavní pozornost na sebe jako každý rok trochu nespravedlivě strhnou novinky. Jako tento kosatec.


Seji, přesazuji, nevím, kde mi hlava stojí. Rododendron jsem ještě ani nenavštívila a už odkvétá.

 Nový mám letos také záhonek s okrasným česnekem. Zatím začíná kvést Allium christophii.


Plamének na naší bráně z dvorku do zahrady je obsypaný květy.


A louka plná kopretin. Tolik jich ještě nikdy nebylo.


























Kočičí ráj  - minizáhon se šantou.

úterý 1. května 2018

Jarní Flora Olomouc 2018

Jako každoročně i letos jsme se rádi zúčastnili výstavy Flora v Olomouci. Výstava slavila 60. výročí a nesla název Pugét pro Floru. Koncepce výstavy byla opravdu netradiční. Šlo o spoustu uvázaných kytic, které byly zavěšeny v hlavním pavilonu na dosah procházejících návštěvníků. Všechny byly obaleny v bílém papíře.



Reakce návštěvníků, zvyklých na plošnou výzdobu, byly rozporuplné. Ani v naší rodině nebyl názor jednotný.



A jak se tato instalace libila mi? Vlastně by se mi moderní koncepce líbila, kdyby neměla své limity. Nevím, zda to bylo pouze horkým počasím, ale v neděli dopoledne zůstala z řezaných kytic většinou jen zvadlá košťata.  A těmi se bohužel kochat už moc nedalo. Tady je jedna z mála, na kterou byla ještě radost pohledět.


Co mi vysloveně lezlo na nervy bylo doprovodné vrzání. Pravděpodobně mělo připomínat bouřku (jak jsem si později přečetla). Mně spíš připadalo, jako když nefunguje zvuk a v mikrofonu stále něco praská.

Kontrastem k bílé byla černá zeď, na kterou mohli návštěvníci psát vzkazy a přání pro Floru a přiložit svoji kytičku.



Naštěstí park byl krásně rozkvetlý a trhy bohaté jako vždy. I pár zajímavých kytiček se mi tam podařilo koupit.

A ve vedlejším pavilonu zaměřeném na dřevo na zahradě si trůnil krásný páv.


Pokud jste někdo na výstavě byl, zajímalo by mě, jak se líbila Vám.

sobota 28. dubna 2018

Šeříková

Mít aspoň jeden šeřík na zahradě je skoro povinnost. Je to absolutně spolehlivý keř, v našich nelehkých podmínkách naprosto odolný. Navíc je dlouhověký, bezúdržbový. Netrpí žádnými chorobami, nenapadají ho žádní škůdci. Prostě vzor dokonalosti.



Jeden keř nám už dlouhá léta lemuje dvorek a v létě poskytuje potřebný stín. Za ty roky se z původního tmavě fialového a plnokvětého stal napůl světle fialový. Mohla bych jeho plané výhony vyřezávat jako nepatřičné, ale mi se právě to, že je dvoubarevný moc líbí. Z jednoho šeříku mám dvojí květy.



Před třemi lety jsme mu pořídili kamaráda - bílý šeřík Krasavitza Moskvy. Letos poprvé vykvetl a je to krása nesmírná. Původně světle fialová poupata se postupně mění v čistě bílé květy.


Bohužel šeřík není zrovna vzor trvanlivosti, když ho nařežeme do vázy. Pomůže, když ho zbavíme většiny listů a konce stonků nařízneme asi 2-5 cm do kříže. Pak ho ponoříme hluboko do vody a dáme aspoň na hodinu do chladna, aby se pořádně napil. Ani tak nevydrží déle než 3-5 dnů, ale za tu krásu a hlavně nádhernou vůni to rozhodně stojí.


úterý 17. dubna 2018

Narcisová slavnost

Letos to vypadá, že jsme ze zimy vklouzli přímo do léta. To má neblahý vliv na cibuloviny, které rozkvétají o překot. A taky bohužel rychle odkvétají. Ani to nestačím sledovat.



Ale zase kvetou skoro všechny narcisy pohromadě, což se běžně nestává. Jednoduché rané se letos potkávají s plnokvětými či vícekvětými pozdnějšími.



Někomu, kdo zná narcisy jen z obchodu, se mohou zdát trochu nudné. Většinou se stále prodávají ty samé žluté. Kdo má zahradu ví, že narcisů je mnoho druhů.



Mohou mít okvětní lístky bílé nebo žluté, korunky široké nebo úzké v barvách od bílé přes oranžovou až k růžové.



Hitem posledních let jsou malokvěté ale vícekvěté narcisy.



























Překvapily mě narcisy Minnow, které jsem zasadila do květináče spolu s tulipány a jinými
cibulovinami. Nevím, jestli to bylo umocněno i tím květináčem, ale průměr jejich květů byl sotva větší než centimetr.


A tady jsou některé narcisy v kytici.



neděle 8. dubna 2018

Střípky z Velikonoc

Čas pádí a já jsem trochu pozadu. Velikonoce jsou jako každé svátky příjemné. Ve dnech volna se toho dá stihnout mnohem víc než během normálního víkendu.

My jsme, jak už rodinná tradice velí, vyrazili na Vítkovsko na medvědí česnek.  Cesta je lemována kopřivami, na konci louka plná medvědího česneku. Letos byly jeho lístečky trochu malé vzhledem k předchozímu chladnému počasí. Nachází se zde také krásné místo obsypané bledulemi. Nádhera.



Dům nám proti nezvaným koledníkům hlídala tato dvojice zajíců. Svůj úkol splnili dobře, přišli jen vítaní a milí sousedé.


Do květináče jsem jim zasadila i narcisy Geranium, které se mi podařilo koupit a z kterých mám velkou radost.


Teplé počasí probudilo na zahradě další spící krásky. Jako miniaturní fialky. Letos se jim zvlášť daří.


úterý 27. března 2018

Konečně jaro

Podle data už máme jaro, ale venku to tak moc nevypadá. Březen - za kamna vlezem, říká jedno staré přísloví. Naši předkové byli moudří a o březnu věděli své. Ani pro duben nezní známé přísloví příliš lichotivě, tak uvidíme.



Počasí ven moc neláká, ani květinám se moc nechce. Ale čekají nás Velikonoce a obchodníci se předhánějí, kdo nám prodá krásnější jarní cibuloviny nebo macešky či sedmikrásky.



Rozhodně jsem neodolala, konečně velikonoční výzdoba musí být i navzdory počasí. Potěšily mě krásné plnokvěté petrklíče, které jsem hned zakomponovala do jarního truhlíku. A malokvěté macešky nebo chcete-li violky, které si získávají čím dál tím větší oblibu a nepřetržitým kvetením začínají porážet své velkokvěté kamarádky.



Teď už jen čekám, až se ještě trochu oteplí a budeme se moci těšit všemi jarními květy na zahradě. I přísloví se někdy mohou splést.



neděle 11. března 2018

První jarní květy

Konečně to vypadá, že jsme na správné cestě k jaru. Sníh už skoro zmizel a začínají vykukovat špičky narcisů i tulipánů.



Dnes jsem dokonce objevila první rozkvetlé krokusy. Jako první kvetou vždy krokusy botanické, jejichž květy jsou menší než květy pozdních velkokvětých odrůd.


Přestože je předpověď počasí příznivá, ještě chvíli to bude trvat, než vypukne karneval jarních barev naplno. Do té doby si čekání na vlastní cibuloviny zkrátím nákupem tulipánů skleníkových, které se těm mým nevyrovnají, ale potěší mě svou křehkou krásou.



A jak pokračují mé podzimní a zimní experimenty?

Cibuloviny v květináči (psala jsem o nich tady) už zdatně raší, dokonce jsou vidět i výhonky sasanek. Macešky jsem opatrně odstranila a zasadila do zahrady, aby měly všechny ostatní rostlinky dost místa.


I tulipány a holandské kosatce ve sklenici (o těch si můžete přečíst zase zde) se snaží dohnat to, co na podzim nestihly. Bála jsem se, že mi při velkých mrazech mezi okny zmrznou, ale vypadá to, že jsou v pořádku.