Čas čemeřic

Zima je u konce. Každý den sice svádí boj s jarem o to, kdo bude vládnout, ale my už to cítíme ve vzduchu. I přes každodenní noční mráz sluníčko už má sílu. Zima nemá šanci.

Vypadá to, že na zahradě se toho zatím moc neděje, ale opak je pravdou. Všude něco raší, tulipány, narcisy, hyacinty, řebříky, modřence.

A hlavně začínají kvést čemeřice. Ještě stále jich nemám dost, každý rok jich několik přikoupím. Kdyby kvetly v červnu, kdy toho kvete hodně, možná bych je neměla tak ráda. Ale oceňuji je jako předskokany všech ostatních květin.

Na pěstování jsou opravdu nenáročné. Vlastně vyžadují pozornost jen první rok po vysazení, zvláště pokud je sucho. Potřebují hlídat, aby měly dostatečně mokrou zeminu. V dalších letech je už klidně můžete ponechat jejich osudu a nic se jim nestane.

 

Sázím je pod rozložitou třešeň. Na jaře, když kvetou, mají slunce, ale jakmile se třešeň zazelená, ocitnou se rázem ve stínu nebo polostínu, kde můžou relaxovat a nabírají sílu na příští rok.

Jaro ve znamení čemeřic

První čemeřice jsem si koupila teprve loni. Byly dost drahé, proto jsem vzala tři na zkoušku. Že vyzkouším, jak se jim bude u nás v zahradě líbit. Všude totiž píší, že čemeřice mají rády vápenitou půdu, což jim opravdu poskytnout nemohu.

Vypadá to, že čemeřice jsou u nás spokojené. Ani kyselá půda je neodradila od raketového rozvoje, takže z poměrně neduživých mláďátek se po roce staly dost robusní krásky. A já jsem z jejich krásy úplně paf.

Dostala jsem čemeřicovou horečku a začala hledat další krásné odrůdy. Pak si tak jednou jdu kolem květinářství a za výkladem jsem je uviděla. Tři krásné holky jednu krásnější než druhou. Už je mám doma všechny tři a chystám se je zasadit k mým ostatním.

Čemeřice nemám ráda jen já, milují je i čmeláci. Dva usnuli zmožení prací přímo v květu čemeřice.