V anglicky psané literatuře rozdělují často letničky na 3 skupiny: hardy annuals, half-hardy annuals a tender annuals - česky by to bylo tedy něco jako mrazuvzdorné letničky, částečně odolné mrazu a ty, které opravdu ani ten nejmenší mráz nesnesou.
I když se naše zimy trochu od těch anglických lišily (no v posledních letech už ani to pravda není), i u nás se kupodivu dají pěstovat mrazuvzdorné letničky. Jejich výhodou je, že se mohou zasít už na podzim (nejlépe na konci září nebo v říjnu). Na podzim většinou vyklíčí a jako malé sazeničky přežijí zimu.
Oteplení na jaře pak nastartuje jejich další překotný vývoj a kvetou už v červnu (někdy i v květnu). Tento způsob podzimního setí je pro ně dokonce často lepší, protože jsou to většinou druhy, které mají rády nižší teploty a když je vysejete až na jaře, nemusí vyklíčit a vyrůst. Druhou možností je vysít je brzy na jaře, často už na konci února nebo v březnu.
A které letničky můžeme takto pěstovat? Napoví vám to, které letničky se vám na zahradě samy vysemení a vyrostou příští rok zase. Doporučuji to vyzkoušet s ostrožkami (letničkami, pozor jsou i trvalky), chrpami (těmi obyčejnými polními, zase existují i trvalky) a černuchou. Neuškodí ani měsíčkům.
V Británii tak často pěstují i hrachor, ale to už musíte u vás vyzkoušet, jestli naši zimu zvládne. Odměnou vám bude silnější sazenice a často i více květů.
