Slunečnice

Letos je pro mě velmi neobvyklý. Koronavirus způsobil, že jsem se na přelomu března a dubna stala zahradníkem skoro na plný úvazek. A nebylo to vůbec špatné. Zjistila jsem, že kromě zahrady toho k životu moc nepotřebuji. Introverti mají v této době výhodu.

Čas jsem využila k přesazování letitých restů. A také jsem vysela nové letničkové záhony. Jako třeba ten slunečnicový.

Když se člověk ponoří mezi slunečnicová semínka někde v lepším semenářství, nestačí koukat, kolik druhů slunečnic se dá koupit. A že slunečnice nemusí být je žlutá se hnědým středem. Proti klasice vůbec nic nemám, ale bylo by škoda nevyužít celou paletu možností.

Co se týká pěstování, neexistuje jednodušší letnička. Předpěstování je zbytečné, prostě a jednoduše vložím semínko nejlépe v druhé polovině dubna do asi 1 centimetr hluboké jamky a zahrnu zeminou. V případě velkého sucha doporučuji ještě párkrát zalít. A pak už jen čekat.

Slunečnice jsou většinou značně vysoké, i když se dají koupit také trpasličí odrůdy (cca 80 cm vysoké). Čím bohatší půdu jim připravíte, tím budou vyšší a celkově mohutnější. Měli byste také vědět, že existují slunečnice jednovýhonové a vícekvěté, kdy kromě hlavního květu vykvete i spousta menších květů.

Pokud nepoužiji slunečnice do vázy, nechávám je na záhonu ptákům. Ti občas vytrousí nějaké semínko, takže mi bezpracně rostou na různých místech zahrady různé slunečnice. Když už je po odkvětu na záhonech nechci, odříznu celou odkvetlou hlavu a přivážu ji na strom. Sýkorky se mohou přetrhnout a odměnou je mi veselé štěbetání.

Pokud chcete vědět, co je u nás nového, najdete mě i na Facebooku https://www.facebook.com/Nejen-tulip%C3%A1ny-188742098632578a Instagramu https://www.instagram.com/nejentulipany/

Krásné léto všem!

Mrazuvzdorné letničky

Pokud jste zahradníci -  začátečníci, bude vám to znít jako protimluv. Letnička je přeci něco jemného, křehkého, co první mráz spálí. Kupodivu tato poučka pro některé letničky neplatí.

V anglicky psané literatuře rozdělují často letničky na 3 skupiny: hardy annuals, half-hardy annuals a tender annuals - česky by to bylo tedy něco jako mrazuvzdorné letničky, částečně odolné mrazu a ty, které opravdu ani ten nejmenší mráz nesnesou.

I když se naše zimy trochu od těch anglických lišily (no v posledních letech už ani to pravda není), i u nás se kupodivu dají pěstovat mrazuvzdorné letničky. Jejich výhodou je, že se mohou zasít už na podzim (nejlépe na konci září nebo v říjnu). Na podzim většinou vyklíčí a jako malé sazeničky přežijí zimu.

Oteplení na jaře pak nastartuje jejich další překotný vývoj a kvetou už v červnu (někdy i v květnu). Tento způsob podzimního setí je pro ně dokonce často lepší, protože jsou to většinou druhy, které mají rády nižší teploty a když je vysejete až na jaře, nemusí vyklíčit a vyrůst. Druhou možností je vysít je brzy na jaře, často už na konci února nebo v březnu.

A které letničky můžeme takto pěstovat? Napoví vám to, které letničky se vám na zahradě samy vysemení a vyrostou příští rok zase. Doporučuji to vyzkoušet s ostrožkami (letničkami, pozor jsou i trvalky), chrpami (těmi obyčejnými polními, zase existují i trvalky) a černuchou. Neuškodí ani měsíčkům.

V Británii tak často pěstují i hrachor, ale to už musíte u vás vyzkoušet, jestli naši zimu zvládne. Odměnou vám bude silnější sazenice a často i více květů.