sobota 20. října 2018

Jiřiny, jiřiny a zase jiřiny

Jiřiny jsou tak výrazné, že na sebe strhávají na zahradě neustále zaslouženou pozornost. Vůbec nevadí, že už kvetou od července.



Obdivuji různé tvary a velikost květů stejně jako nepřebernou paletu barev. Jejich plné květy jsou tak dokonalé, až se mi tají dech. A nemohu se nabažit té krásy.


Jako třeba Vassio Meggos, neuvěřitelně plnokvětá a barevná.










pondělí 8. října 2018

Podzimní Flora Olomouc 2018

Jako každý rok jsem se těšila na výstavu Flora Olomouc. Tentokrát se výstava nesla v duchu oslav 100 let naší republiky. Hlavní pavilon byl pojat jako prvorepublikové tržiště se spoustou výpěstků ovoce a zeleniny.



























Tradiční soutěž ve vázání kytic měla dvě témata: věnec pro neznámého vojína a diplomatická kytice pro první dámu Slovenské republiky.




















































Součástí podzimní Flory je už několik let výzdoba několika kostelů v Olomouci. Letos byly vybrány 3 kostely a také sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí. Oslavy vzniku republiky se projevily i zde, zadání znělo vyzdobit prostory v barvách trikolory. V každém kostele převládala jedna barva.


























Shodli jsme se, že nejkrásnější byla bílá výzdoba, která kostelu krásně slušela.  Kytice s převažující červenou barvou na mě byly trochu moc výrazné. A modrá barva se ukázala nejproblematičtější.  Tvůrci si pomohli pomněnkami, ty však byly podle mě příliš jemné pro tak velký prostor. A pak barvenými bílými květinami. Modrá barva je jako podzimní trochu nepřirozená.





























Jako obvykle jsem neodjela s prázdnou. Svoji zahradu jsem opět obohatila především o trvalky jako janeby, sasanky a ostrožky. Přivezla jsem si také pár cibulí květin, například řebřík perský kvetoucí hnědofialově. Jeho cibule je velká asi jako velká kuchyňská cibule. Byl dost drahý, ale už dlouho po něm pošilhávám. Jsem zvědavá, jestli vykvete a bude tak krásně jako na obrázku vypadat i na mé  zahradě.