čtvrtek 22. února 2018

Za oknem

Po letošním nezvykle teplém lednu jsem předpokládala, že se budeme pomalu posouvat k jaru. Opak je pravdou a únor jakoby se snažil dohnat to, co nestihl leden. Dokonce se pravděpodobně nevyhneme velkým mrazům. Naštěstí na zahradě leží asi pěticentimetrová vrstva sněhu. Snad trochu poslouží jako peřina pro choulostivější květiny.



Pod sněhem zmizely i všechny náznaky budoucího jara jako špičky narcisů nebo tulipánů, takže momentálně není možné kochat se prakticky čímkoli. Naštěstí obchody přetékají různobarevnými petrklíči, které svými veselými barvami dokáží aspoň na chvíli zahnat každý zimní splín.


Nejvíc se teď zastavuji na naší verandě, kde se sešly kvetoucí bramboříky s petrklíči a modřenci. Za chvíli se k nim přidají narcisy, které jsem si vyryla v lednu na zahradě. Je obdivuhodné, jak rychle rostou a vytvářejí poupata. Je tady poměrně chladno, takže rostliny zde mají ideální podmínky pro pomalé dlouhodobé kvetení. 


























Velkou radost mám z této prvosenky vyšší a zároveň doufám, že se mi z ní podaří udělat trvalku na mé zahradě.

























Minizahrada za oknem není sice plnohodnotná náhrada budoucí jarní záplavy na zahradě, ale o to více se těším, až opravdu vykvete vše, co jsem na podzim zasadila.

neděle 4. února 2018

Pěstování cibulovin ve sklenici

Byla jsem pyšná, že se mi podařilo na podzim zasadit všechny cibuloviny včas, i když jich rozhodně nebylo málo. Pýcha mě opustila před pár dny, kdy jsem v dílně objevila dva květináče plné cibulí tulipánů. Mé dítě totiž nesnáší, když něco zůstane na pracovním stole a ihned věci uklízí. Bohužel mi o tom nějak neřeklo.



Kdyby byl normální leden s jeho obvyklými teplotami, cibulky by už pravděpodobně zmrzly. Ale že letos je zima nezvykle teplá, tulipány vypadají výborně a dokonce většina už klíčí.


Měla jsem v plánu, rychle je ještě zasadit do květináčů. Po návštěvě blogu Zahrada na niti, kde autorka psala o pěstování cibulovin ve vázičkách s vodou, jsem plán částečně změnila a rozhodla se, že to s pár cibulkami musím zkusit. Kdysi dávno jsem takto pěstovala hyacinty, ale použít tulipány by mě samotnou nenapadlo.


Základ je najít si nějaké vhodné vázy nebo lahve. Já jsem to vyřešila obyčejnou zavařovačkou. Na dno lahve se umístí vrstva materiálu, která zabrání tomu, aby cibule stály ve vodě. Můžou to být kamínky, korálky nebo třeba knoflíky. Asi by šel použít i obyčejný keramzit.



Vrstvu materiálu zalijeme převařenou vychlazenou vodou, aby materiál lehce vyčníval z vody. A můžeme klást cibulky. Nejlepší jsou jakékoli jarní cibuloviny, musí však tzv. prožít zimu. To znamená být předtím uložené v chladném prostředí. Anebo se dají použít ty, které teď prodávají v květináčích. Cibulky časem pustí kořínky, které budou zasahovat do vody. Vy tedy musíte vodu občas přilít. Zároveň porostou a snad i vykvetou.



Když už jsem byla u toho experimentování, vyrobila jsem dvě lahve s tulipány a do třetí jsem umístila holandské kosatce, které jsem na podzim vyryla na zahradě. Přestože byly uložené v chladu, některé už dost vyrašily, proto se mi zdály ideální. Všechny tři lahve jsem vystavila mezi dvojitá okna v kuchyni, kde je mám stále na očích.



Jak se bude v láhvích cibulovinám líbit a jestli vykvetou, zatím nevím. Ale už teď se kochám tou trochou zeleně. Je to úplně něco jiného vidět cibulky takhle obnažené, než jenom sledovat vylézající špičky cibulovin na zahradě.


Zbytek jsem přeci jen zasadila do velké mísy, ale vzhledem k tomu, že má mrznout a cibule nejsou zakořeněné, ponechám ji na nevytápěné verandě. Doufám, že zde tulipány zakoření a až nebude hrozit mráz, přenesu je také ven.


čtvrtek 1. února 2018

Zahrada v lednu

Je to k neuvěření, ale letošní leden se nápadně podobal třeba normálnímu březnu. Nejenže většinou nebyl sníh, na to jsme si už v minulých letech zvykli, ale také skoro nemrzlo. Užili jsme si také hodně slunečných dnů.



Teď je otázka, zda to je dobře nebo není. Pokud už nebudou žádné třeskuté mrazy, nic se rostlinám nestane. Jenže v posledních letech si to příroda vynahrazuje mrazem třeba na konci května, kdy kvetou stromy.



Pokud by to měl být nový trend, asi by mi to jako zahradnici vyhovovalo. Dostali bychom se na úroveň třeba Velké Británie a nebyly by problémy s přezimováním chryzantém, hledíků nebo růží a jiných choulostivějších květin.



Jako lyžařce je mi to trochu líto, ale duše zahradnice ve mně přeci jen vítězí.



Když není práce na zahradě, rozhodně neodpočívám. Mám vybrané nové jiřiny, pivoňky  a jiné trvalky. Všude, kam se člověk podívá, se u nás doma kupí semínka. Už aby byl čas setí. Přestože se moje záhony zvětšily o polovinu, už teď mám strach, že se mi na ně všechny rostliny nevejdou.



Takhle krásně originálně zabalená semena jsem dostala z farmy Řezanka. Nabízí semena květin, která se u nás těžko shání.



A jako správný zahradník se už moc těším na jaro. Mezitím neodolám a aspoň si nějaké kvetoucí cibuloviny přinesu z obchodu. Také se každý den kochám kvetoucími bramboříky.

A co vy? Taky už vás svrbí ruce?