Něco málo o naší (nejen květinové) zahradě

Naše zahrada je poměrně velká, asi 1500 metrů čtverečních. Je rozdělena na 4 části: dvorek přímo u domu, sad s ovocnými stromy, louku a záhon. O ten trochu bojujeme s manželem. On by tam pěstoval jen to, co je k jídlu, mě naopak zelenina moc nebaví. Kdyby bylo po mém, měla bych asi samé květiny.

Přesto každoročně pěstujeme česnek, brambory, cukíny, dýně, bylinky i rajčata. Ta nejsou na záhonu, ale v kbelících na jižní straně domu a aspoň částečně pod střechou. Jak je pěstuji jsem psala zde http://nejentulipany.blogspot.cz/2017/05/proc-jak-pestovat-rajcata-v-kbelicich.html Každý rok totiž chytla plíseň od brambor dříve, než aspoň nějaké rajče stačilo dozrát.

Máme také velký kompost, který sice není moc fotogenický, ale je praktický a zajišťuje nám přírodní hnojivo pro naši zahradu. Je trochu blízko dvorku. Což je to praktické v zimě, když tam nosím odpad z kuchyně, ale nehezké v létě, kdy sedíme na dvorku. Loni jsme tedy vybudovali aspoň bránu do zahrady, aby částečně kompost zakryla.

Nikdy jsme nepoužívali moc chemie, ale v posledních letech hospodaříme úplně ekologicky. I ti největší škůdci -slimáci- nás po tom horkém létu 2015 skoro opustili a nikdo jich nelitoval. Předtím jsem je poctivě sbírala skoro každý večer, ale bohužel se jejich reprodukční schopnost byla neuvěřitelná. A chutnalo jim u nás skoro všechno. Proto doufám, že už se nikdy v takovém počtu nevrátí.

Naopak jsem ráda, když se u nás ostatním zvířatům líbí. Máme skoro vlastní kosy, sýkorky i ježky. Společně s kosy obíráme borůvky, takže jsem loni ještě dalších pět keřů přidala, ať máme všichni dost. O tom jsem už také psala tady http://nejentulipany.blogspot.cz/2017/05/kdo-bydli-na-nasi-zahrade.html

Ráda zkouším nové květiny, ale pěstuji jen rostliny, kterým vyhovují naše klimatické podmínky a nejsou často napadány chorobami.  Mám ráda rostliny soběstačné, o které se nemusím neustále zajímat.

Líbí se mi anglické venkovské zahrady s krásnými volnými záhony. Ale skutečnost je taková, že máme záhony velké a pravoúhlé. Manžel, který seká trávu, totiž vše, co není v záhonu, poseká. Částečně to chápu, tráva na louce i v sadu se seká jen několikrát do roka a nějaká kytka sem nebo tam není vidět. Ale vždycky jsem z toho smutná, takže se už snažím pravoúhlé rámce nepřekračovat.

Zahradu znám od dětství, kdy na ní hospodařila moje prateta a babička. Z té doby si pamatuji hlavně lán brambor a lán jahod. A taky další zeleninu. Květin tady moc nebylo. Přece jen u generace, která zažila dvě války, se myslelo spíš na obživu. Zato samozřejmostí byly slepice a husy nebo kachny.