Hurá, máme koťata

Trvalo to skoro 2 týdny, než jsme se mohli seznámit s Miinými koťaty. Asi před čtrnácti dny jsem přesazovala rajčata do kyblíků, když se kolem mě Mia prosmýkla a zmizela. Po nějaké době jsem si všimla, že v rožku pod trámy a pod okapem vidím kočku a koťata. Byla tak dokonale schovaná, že shora nebyla vůbec vidět. Kdybych neseděla na štokrli, tak je určitě nezahlédnu.

Ale byla tam! Později se mi podařilo je zahlédnout. Jsou dvě, jedno je kopie své maminky a druhé skoro černé. Klukům jsem nic neřekla, aby je zatím nerušili. Ale druhý den ráno, už byli všichni z úkrytu venku. Posunuli se jen kousek mezi květináče s rajčaty, ale už se neschovávali.

Nejdřív byla Mia ostražitá a vždy, když jsme se přiblížili, šla svá koťata chránit. Ale teď už nás nechá. Už ví, že jim nijak nechceme ublížit.

Od té doby jsme je chodili střídavě pozorovat. Očka už měla otevřená a ťapala na vratkých nožkách. Ale nejvíc ze všeho pila mlíčko od maminky nebo spala. Mia se o ně krásně stará, skoro vůbec je neopouští. A my se na tu šťastnou rodinku nemůžeme vynadívat.

Idyla netrvala dlouho a začalo stěhování. Nejdřív na vyrovnanou kupu se dřevem. Pak nahoru na půdu nad garáž. Miu jsme zde nechávali, aby si zvykla na naši zahradu, když jsme si ji přivezli. Tam jsme ji s koťaty nechat nemohli, tak jsem je přenesla znovu do dílny. Nejdřív jsem přenesla jedno kotě, ale než vylezlo z úkrytu druhé, Mia už byla zase s prvním kotětem zpátky. Nakonec se mi podařilo ulovit obě koťata i zavřít garáž. Další úkryt byl za popelnicí, pak spala nějakou dobu v záchodku s kočkolitem. Už vím, proč se říká, stěhuje se jako kočka koťata.

A teď po měsíci stěhování už konečně spí v krabici, kterou jsem jim původně nachystala. Jen jsem do ní musela koťatům vyřezat otvor, aby jím mohla prolézat. A to je baví.

P. S. Vyfotit koťata byl zatím můj nejtěžší úkol. Na jednu fotku, kde nakonec byla, mám asi 4 fotky s rozmazanou šmouhou. Zlaté kytky!

A pokud by vás zajímal začátek příběhu, najdete ho tady http://nejentulipany.blogspot.cz/2017/05/kdo-bydli-na-nasi-zahrade.html