Za oknem

Po letošním nezvykle teplém lednu jsem předpokládala, že se budeme pomalu posouvat k jaru. Opak je pravdou a únor jakoby se snažil dohnat to, co nestihl leden. Dokonce se pravděpodobně nevyhneme velkým mrazům. Naštěstí na zahradě leží asi pěticentimetrová vrstva sněhu. Snad trochu poslouží jako peřina pro choulostivější květiny.

Pod sněhem zmizely i všechny náznaky budoucího jara jako špičky narcisů nebo tulipánů, takže momentálně není možné kochat se prakticky čímkoli. Naštěstí obchody přetékají různobarevnými petrklíči, které svými veselými barvami dokáží aspoň na chvíli zahnat každý zimní splín.

Nejvíc se teď zastavuji na naší verandě, kde se sešly kvetoucí bramboříky s petrklíči a modřenci. Za chvíli se k nim přidají narcisy, které jsem si vyryla v lednu na zahradě. Je obdivuhodné, jak rychle rostou a vytvářejí poupata. Je tady poměrně chladno, takže rostliny zde mají ideální podmínky pro pomalé dlouhodobé kvetení. 

Velkou radost mám z této prvosenky vyšší a zároveň doufám, že se mi z ní podaří udělat trvalku na mé zahradě.

Minizahrada za oknem není sice plnohodnotná náhrada budoucí jarní záplavy na zahradě, ale o to více se těším, až opravdu vykvete vše, co jsem na podzim zasadila.