Mia letos na jaře poprvé čekala koťata. Tak jsme jí udělali v dílně pelíšek, krásně měkce jsme ho vystlali a několikrát jsme ji tam dali, aby si zvykla. Bylo jasné, že koťata bude mít každou chvíli. Minulý týden v sobotu ráno jsem v pelíšku našla mrtvé kotě a Mia nikde. Neukázala se ani v neděli. Teprve v pondělí, jsme ji najednou viděli, jak běží od sousedů. Byla hladová, dostala nažrat a zase běžela zpátky. Samozřejmě jsme se dívali, kam běží. A s překvapením jsme zjistili, že si pro svá koťata vybrala opuštěnou psí boudu u sousedů. Takže ani nevíme, kolik koťat tam ukrývá. Doufám, že nám je dovede ukázat.
Kočka je pouze venkovní, domov má v dílně, kam ji taky dáváme do misek krmení. Toho využil ježek, který si nejdříve zvykl chodit na kočičí granule a později se do nepřístupného rohu dílny pod paletu rovnou nastěhoval. To, že žere Mie granule mi nevadí, bohužel se nám za to často ihned odvděčí rovnou u misky. Takže ho asi v létě budeme muset vystěhovat. A takhle si jako ježčí mládě jednou unaveně usnul na sluníčku.
V budce na domě se často uhnízdí sýkorky. A já potom mohu celé jaro sledovat, jak krmí své mladé.
Součástí zahrady jsou taky kosi, kteří si zvykli mimo jiné chodit na kompost na zbytky. Taky nám pomáhají s třešněmi a náramně jim chutná muchovník. Za to nám celé léto krásně zpívají. Líbí se mi, jaký mají systém včasného varování před kočkami. Když kos "řve", stačí se rozhlédnout a hned najdu kočku. Rádi se koupou v improvizovaném bazénku.
A pak jsou tady přechodní návštěvníci naší zahrady. Jiné kočky a kocoury nepočítám, to bych se asi nedopočítala. Kachny nebo slepice od sousedů taky ne. Za tu dobu, co tady bydlíme, se u nás párkrát objevili psi (máme z ulice jen živý plot).
Sousedovic kluk se tady jednou snažil odchytit svou korelu, která mu uletěla a usadila se na našem ořešáku. Někdy sem přiletí straky. Večer jsme viděli kunu s krásnou bílou náprsenkou. Několikrát jsme tu měli bažanta, nedávno dokonce páva. Zrovna jsme přijeli z obchodu a tak jsem ho ani nevyfotila. Trochu se tady prošel a popásl a pak elegantně uletěl pryč.
Na třešni máme hmyzí hotel, který jsme dostali. Nevím, jestli v něm někdo bydlí, ale některé ruličky jsou ucpané, tak asi ano.
Pak jsou tady návštěvníci opravdu nevítaní. Už dvakrát se nám stalo, že si u nás vosy udělaly hnízdo v zemi a nešly ničím vystrnadit. Obvykle to vyřešila až následující zima.
A co vy? S jakým nejzajímavějším návštěvníkem jste se na vaší zahradě setkali?
Michaelo, tak u nás je to podobné jako u vás...vládkyně naší zahrady je kočka Tereza, za ní se plouží další britská modrá kočka Barča. Boloňačka Bella s čivavou Lessou si "mohutně" chrání své teritorium, takže lidé raději přecházejí na druhou stranu ulice a já v pět ráno musím zima ne zima s nimi na zahradu, abych jejich štěkací vášně krotila, protože si sousedka stěžovala, že je psi ráno budí. To chápu. Dále se u nás vyskytují tvorové spjatí s vodou. Na zahradě mám jezírko, takže aktuálně tam plavou dva jeseni zlatí a v kamenech se teď pářily čtyři ropuchy. O těch chci také napsat, protože to je kapitola sama pro sebe... Dále u nás máme tři hnízda kosáků a jedno hnízdo vrabců. Protože jezírko poskytuje pitivo pro další druhy ptáků, a protože v obci moc další pitných zdrojů pro ptactvo není, tak k nám přilítají hrdličky, kosáci, červenky, rehek zahradní s družkou, vrabčáci a straky. Letos k nám konečně zavítala sýkorka (ještě musím prozkoumat zda-li je to modřinka nebo koňadra, je taková stydlivě citlivá), a to asi v souvislosti s pravidelně doplňovaným krmítkem v zimních měsících. Ptáci také milují koupel v jezírku a kosáci mi letos pečlivě vytahali zasazenou cibulku sazečku. Bylo docela zábavné je pozorovat, přesněji ostatní část rodiny vesele komentovala zpoza oken jejich úsilí - cibuli tahali po trávníku sem a tam a potom s ní v zobáku prostě odlétli, ale já jsem byla docela naštvaná. Také vyhrabali hrách, který dcera nasela do "svého záhonu" příliš mělce. Nevítanými hosty jsou u nás mravenci, ty hubím, protože jsem přesvědčená, že mi právě oni dělají v trávníku suchá kola. Bohužel dalšími nevítanými hosty jsou slimáci, letos jich však snad je méně. No, a potom také toužím po zvířatech....ale manžel mi dal jasné ultimátum, buď on anebo slepice....sním o malé koze...a pár králíčků by se mi také šiklo. Jenomže, žijeme v řadovce, pravidelný zdroj trávy nemám a přece jenom zatím vyhrává nad slepicí manžel... Ještě mám jeden sen...chtěla bych čmelín, ale díky chladnému jaru jsem na něj nějak zapomněla, až teď díky Tvému článku jsme si na něj vzpomněla. Krásný den
OdpovědětVymazatTak u vás je to pestré. Taky tak různě přemýšlíme, tu o slepicích (zatím nás tchán zásobuje domácími vajíčky), tu o ovečkách (my zase máme velkou louku). Jenže bychom nikoho nedokázali zabít. Slimáky naštěstí zredukovalo horké léto 2015, předtím jsem je každý večer sbírala, ale stejně vyhrávali.
VymazatZdraví Míša
Že to není jen tak obyčejná kočka, je poznat z fotky na 1. pohled. Mohla bych o tom psát romány.....
OdpovědětVymazatAhoj Jarmila
No ono žádná kočka není úplně obyčejná. Každá je neobyčejně svá. Ale že budu muset venkovskou kočku česat, aby se jí nedělaly dredy, to jsem například netušila.
OdpovědětVymazatZdraví Míša