Malé jarní zamyšlení

Není to tak dávno, kdy jsem byla velkou obdivovatelkou lánů tulipánů, které jsou nejčastěji k vidění v Holandsku. Bohužel se čím dál častěji objevují informace o tom, že tato velkovýroba květin si v ničem nezadá s pěstováním jiných zemědělských plodin - v počtu různých postřiků proti čemukoli a nutnosti používání velkého množství průmyslových hnojiv.

Dokonce to vypadá, že i na našich zahradách bychom měli postupovat stejně. Jinak prý o úrodu přijdeme.

Naštěstí to není pravda. Už léta hospodařím zcela ekologicky. Nemám na to žádný certifikát, ani ho k ničemu nepotřebuji. Zato mám čisté svědomí a naše zahrada není nebezpečná ani pro nás ani pro ostatní živočichy.

A světe div se. Vše kvete a plodí. Nic mi choroby ani škůdci nesežrali. Zato se u nás rozmnožily slunéčka, která si poradí s mšicemi, útulek tady našli ježci i spousta hmyzu. Zahrada je malý mikrokosmos a když jí dáte trochu času, svou rovnováhu si najde.

Přesto dodržuji pár důležitých zásad. Záhony střídám a nepěstuji na nich dva roky po sobě stejné rostliny. Zahradu před zimou neuklízím. Zbytky listů a stonků poskytují útočiště pro užitečný hmyz. Vše odstraním až na jaře. Používám jen vlastní kompost a někdy (málo) čistě přírodní hnojivo.
Nenutím kytky ani zeleninu žít na pro ně nevhodných místech. Když je zasadíte správně, vyroste silná rostlina, která snáze odolá chorobám i škůdcům.

A jak to máte vy? Budu ráda za vaše názory a zkušenosti.

Zelený a barevný rok 2019

Za dnů šedivých a ještě šedivějších jako jsou právě teď, sním o krásné barevné sezóně 2019. Jaká asi bude? Věřím, že ne tak suchá jako rok 2018. Měla by být opět bohatší o nové jiřiny, letničky, pivoňky a trvalky.

Už se nemůžu dočkat, až vyraší první cibuloviny a každý den chodím pozorovat nově zasazené čemeřice, které letos poprvé pokvetou. Jaké asi budou?
Letos jsme opět nazdobili náš stromeček v květináči. Už ho máme několikátý rok a patřičně zateplený úspěšně zdolává i zimy.

Zamilovala jsem se do slaměnek a pro příští rok jich plánuji určitě plný záhon ve všech možných barvách.
Věřili byste, že jsem tento týden našla u cesty kvetoucí vratič? Z jeho květů je vytvořená nožka k devítce na první fotce.

 Krásný zelený a barevný rok všem!

Adventní čas

Minulý víkend skončila hektická doba, kdy jsem sázela cibuloviny pro jarní období. Teď už jsou všechny cibulky v zemi a já bych jim přála krásnou a milosrdnou sněhovou peřinu, která by je během zimy ochránila před případnými holomrazy.

Námraza vyčarovala krásnou bělostnou krajku nejen na skimii, ale také na fialách nebo slunečnicích.
A pak že zahrada není zajímavá i v zimě.

Bohužel bez kvetoucích kytek zahrada už opravdu vypadá trochu smutně. Ještěže jsem si trochu té letní a podzimní krásy nasušila a můžu se kochat intenzivními barvami, které dokáže namíchat jen
příroda.

Krásný adventní čas všem.

Jiřiny, jiřiny a zase jiřiny

Jiřiny jsou tak výrazné, že na sebe strhávají na zahradě neustále zaslouženou pozornost. Vůbec nevadí, že už kvetou od července.

Obdivuji různé tvary a velikost květů stejně jako nepřebernou paletu barev. Jejich plné květy jsou tak dokonalé, až se mi tají dech. A nemohu se nabažit té krásy.

Jako třeba Vassio Meggos, neuvěřitelně plnokvětá a barevná.

Podzimní Flora Olomouc 2018

Jako každý rok jsem se těšila na výstavu Flora Olomouc. Tentokrát se výstava nesla v duchu oslav 100 let naší republiky. Hlavní pavilon byl pojat jako prvorepublikové tržiště se spoustou výpěstků ovoce a zeleniny.

Tradiční soutěž ve vázání kytic měla dvě témata: věnec pro neznámého vojína a diplomatická kytice pro první dámu Slovenské republiky.

Součástí podzimní Flory je už několik let výzdoba několika kostelů v Olomouci. Letos byly vybrány 3 kostely a také sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí. Oslavy vzniku republiky se projevily i zde, zadání znělo vyzdobit prostory v barvách trikolory. V každém kostele převládala jedna barva.

Shodli jsme se, že nejkrásnější byla bílá výzdoba, která kostelu krásně slušela.  Kytice s převažující červenou barvou na mě byly trochu moc výrazné. A modrá barva se ukázala nejproblematičtější.  Tvůrci si pomohli pomněnkami, ty však byly podle mě příliš jemné pro tak velký prostor. A pak barvenými bílými květinami. Modrá barva je jako podzimní trochu nepřirozená.

Jako obvykle jsem neodjela s prázdnou. Svoji zahradu jsem opět obohatila především o trvalky jako janeby, sasanky a ostrožky. Přivezla jsem si také pár cibulí květin, například řebřík perský kvetoucí hnědofialově. Jeho cibule je velká asi jako velká kuchyňská cibule. Byl dost drahý, ale už dlouho po něm pošilhávám. Jsem zvědavá, jestli vykvete a bude tak krásně jako na obrázku vypadat i na mé  zahradě.

Než kytky spálí mráz

Letošní rok je zcela netypický. Od začátku dubna nebyl žádný mráz. Bohužel zkušenost říká, že mráz může být ještě v druhé půlce května, proto bylo těžké uvěřit, že už opravdu žádný nepřijde a v klidu vysít všechny choulostivé letničky.

Naopak moje podzimní statistika posbíraná v mém deníku naší zahrady stanovuje datum prvního podzimního mrazu na období mezi 20. říjnem a 1. listopadem. V posledních letech spíš právě kolem dušiček. S tím už tak nějak počítám, že konec října znamená také konec hojnosti květin na naší zahradě.

Když ale ohlásili letošní předpokládaný první mrazík na 25. září, nechtělo se mi tomu věřit. Teprve nedávno se kytky trochu vzpamatovaly z horkého a suchého léta a pořádně rozkvetly. A už by je měl zničit mráz?

Přesto jsem neudělala nic. Jen doufala, že se meteorologické předpovědi spletou. Nakonec na Ostravsku to vypadalo nejnadějněji, mělo být kolem 2 stupnů. Bohužel předpověď se vyplnila a už nad ránem jsem viděla třpytící se bílé střechy.

Při rozednění zahrada vypadala zeleně jako obvykle. S nadějí jsem se šla podívat blíže. Záhony zůstaly nedotčené. Jen o pár metrů výše nad nimi bylo na louce bílo. Tentokrát mi přálo štěstí.

Další mrazík hlásí na neděli. Tak radši vše fotím, abych měla aspoň vzpomínku a lépe přečkala dlouhé zimní období.

Podzime, vítej!

Jsem letní člověk a léto je určitě mé nejoblíbenější roční období. Ale co je moc, to je moc. Letos máme léto už prakticky od dubna a kdy jsme si od něj trochu odpočinuli, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Většinou to byl spíš boj o přežití všech kytek a neustálé zalévání. A čekání na déšť, který by zalil to ostatní. 

Letos se tedy na podzim docela těším. No ne tak úplně. Vím, že mě zase odrovná postupující tma, která k podzimu neodmyslitelně patří. Ale radost mi dělají hromadící se cibulky tulipánů, narcisů a jiných jarních cibulovin u nás v dílně. Nabídka je zase o něco větší a každý si může vybrat podle svého vkusu.

Také doufám, že první mráz přijde až kolem dušiček a že si ještě užiju krásně kvetoucích jiřin, které se teprve teď rozvinuly do své plné krásy. Některé letničky jako cínie už trochu ztrácí dech, zato krásenky zažívají svůj hvězdný čas.

Na zářijovou zahradu je stále radost pohledět. A nepřeberné množství a rozmanitost květin svádí ke tvorbě kytic.