středa 23. května 2018

Když vládnou pivoňky

Při procházení zahradou nelze přehlédnout, že nastal čas pivoněk. Jako první začnou své představení bílé, o pár dní po nich pokračují fialové. Obojí máme na zahradě odnepaměti, takže jejich odrůdy vám neřeknu.



Přibližně ve stejném čase (letos tedy asi o 10 dnů dříve než obvykle) se rozzáří také Sarah Bernardt. Její velké květy mě udivují množstvím okvětních lístků, které se postupně rozbalují.



Aby pivoňky při kvetení krásně vypadaly, doporučuji je svázat nebo jinak podepřít. Jinak se jejich těžké květy skloní až k zemi.


Ještě mě čeká Shirley Temple, která si dává každoročně načas a rozkvétá svými jemně narůžovělými květy jako poslední. Je fascinující představovat si, že všechny okvětní lístky jsou naskládány v těchto malých pupenech.


Na pivoňkách kromě nádherných květů obdivuji také jemnou vůni, kterou mě vždy uchvátí. Je to přesně ten typ vůně, jenž lehce provoní prostor, ale nezabrání vám svobodně dýchat.



Pivoněk není nikdy dost, proto jsem si letos pořídila další čtyři. Zatím je mám v květináčích a čekají na přesazení na své stálé místo. Pivoňky jsou trvalky dlouhověké, odolné, netrpící příliš chorobami ani škůdci.



Nejen pivoňky právě kvetou. Je také sezóna náprstníků, dalších mých oblíbenců.



Kvetou také lupiny neboli vlčí boby.


Moc mě potěšilo, že několik hledíků přežilo letošní zimu. Když se to jednou za čas podaří, další rok z nich jsou statné rostliny, které začínají kvést už v květnu.


Chrpy se samy každoročně přesévají a takto vysemeněné kvetou také velmi brzy.



pondělí 14. května 2018

Zahrada v květ(n)u

Každý rok je to stejné a přeci pokaždé jiné. Letos tedy obzvlášť rychlé. Loni v tuto dobu teprve rozkvétaly poslední tulipány, letos už je nenávratně po nich. Zato už kvetou kosatce a lupiny.



Hlavní pozornost na sebe jako každý rok trochu nespravedlivě strhnou novinky. Jako tento kosatec.


Seji, přesazuji, nevím, kde mi hlava stojí. Rododendron jsem ještě ani nenavštívila a už odkvétá.

 Nový mám letos také záhonek s okrasným česnekem. Zatím začíná kvést Allium christophii.


Plamének na naší bráně z dvorku do zahrady je obsypaný květy.


A louka plná kopretin. Tolik jich ještě nikdy nebylo.


























Kočičí ráj  - minizáhon se šantou.

úterý 1. května 2018

Jarní Flora Olomouc 2018

Jako každoročně i letos jsme se rádi zúčastnili výstavy Flora v Olomouci. Výstava slavila 60. výročí a nesla název Pugét pro Floru. Koncepce výstavy byla opravdu netradiční. Šlo o spoustu uvázaných kytic, které byly zavěšeny v hlavním pavilonu na dosah procházejících návštěvníků. Všechny byly obaleny v bílém papíře.



Reakce návštěvníků, zvyklých na plošnou výzdobu, byly rozporuplné. Ani v naší rodině nebyl názor jednotný.



A jak se tato instalace libila mi? Vlastně by se mi moderní koncepce líbila, kdyby neměla své limity. Nevím, zda to bylo pouze horkým počasím, ale v neděli dopoledne zůstala z řezaných kytic většinou jen zvadlá košťata.  A těmi se bohužel kochat už moc nedalo. Tady je jedna z mála, na kterou byla ještě radost pohledět.


Co mi vysloveně lezlo na nervy bylo doprovodné vrzání. Pravděpodobně mělo připomínat bouřku (jak jsem si později přečetla). Mně spíš připadalo, jako když nefunguje zvuk a v mikrofonu stále něco praská.

Kontrastem k bílé byla černá zeď, na kterou mohli návštěvníci psát vzkazy a přání pro Floru a přiložit svoji kytičku.



Naštěstí park byl krásně rozkvetlý a trhy bohaté jako vždy. I pár zajímavých kytiček se mi tam podařilo koupit.

A ve vedlejším pavilonu zaměřeném na dřevo na zahradě si trůnil krásný páv.


Pokud jste někdo na výstavě byl, zajímalo by mě, jak se líbila Vám.