Když kvete nerine

Mám velkou radost. Letos poprvé mi kvete nerine. Má krásnou intenzivní barvu a zvláštní tvar květů.

Nerine bowdenii je cibulnatá rostlina. Pochází z Jižní Afriky a v zemích s mírnou zimou jako je Velká Británie ji pěstují jako trvalku na chráněném místě blízko domovních zdí.

Naše zimy by ale pravděpodobně nepřežila. Proto ji pěstuji v květináči jako kytku přenosnou. Při sázení vyžaduje, aby vrchní třetina cibule zůstala nad zeminou. Nesnáší časté přesazování. Kvete nejlépe, když kořeny vyplní květináč. Já ji mám druhým rokem a už kvete. Aby na podzim v září nebo říjnu kvetla, je dobré ji pěstovat u jižní zdi. Na podzim omezíme zálivku.

Na zimu ji sklidíme do bezmrazé místnosti. Světlo nepotřebuje, listy jí uschnou a na jaře vyraší nové. Zalívat přes zimu ji taky nemusíte. V březnu přeneseme do teplejší zóny cca 15 stupňů, kde se probudí k životu a začne rašit.

Dočetla jsem se, že nové rostlinky můžou být pěstovány ze semen, které se zasejí bezprostředně po dozrání. Takto rychle vzchází, později už ne tolik ochotně. Jen je položíme na povrch výsevního substrátu a lehce zatlačíme do zeminy. Ponecháme v teplotě 10-13 stupňů C. Květuschopných cibulek se ale dočkáme až po 3-5 letech. Mám v úmyslu to vyzkoušet.

Nerine se hodí do vázy, kde dlouho vydrží. Ostatně často se dá koupit v květinářství jako řezaná květina.

Lesní skalka

Po skalce jsem nikdy zvlášť netoužila. Zdálo se mi, že na naší velké mírně svažité zahradě by nijak nevynikla.

Na druhou stranu, po celou dobu máme na zahradě uskladněné kameny ze základů stodoly, kterou jsme kdysi dávno zbořili. A když začal soused plánovat výměnu plotu mezi námi, museli jsme kameny přemístit na nové místo.

Přitom mě syn přemluvil, abychom si aspoň malou skalku vytvořili. Sám pečuje docela svědomitě o kamenné koryto, které osázel netřesky a jinými skalničkami. Nakonec jsem tedy souhlasila. A syn sám kameny navršil.

Jediné jakž takž vhodné místo bylo ve stínu pod ořechem na hranici dvorku a zahrady. Ale co se skalkou ve stínu?

Rozhodli jsme se tedy, že si vytvoříme lesní skalku. Několik malých keříků jsme koupili, ale většinu dalších rostlin, jsme si opravdu přinesli z lesa. Mechy, kapradiny, nějaké kytky a trávy.

Dokonce jsme si dovolili odnést jeden napůl suchý modřín, který měl zelené jen dvě malé boční větve. Vypadal tak uboze, že by v lese určitě nepřežil. Nevím, jestli zvládne přesazení. Pokud se to podaří, jsme zvědaví, co se nám z něj podaří vypěstovat.

Hotovou skalku jsme na týden zakryli pletivem proti kočkám, aby nám nasazené keříky, stromy a mechy nevyhrabaly. Mezi kameny zůstala ještě spousta volných štěrbin, do kterých asi přibudou sasanky nebo jiné drobné kvetoucí rostliny.

Podzimní nálada

Astronomicky máme stále léto, ale moc letně už to venku nevypadá. Většina letních květin se ještě snaží z posledních sil vydat ze sebe to nejlepší, přesto mě chytla podzimní nálada.

Stále krásně kvetoucí truhlíky na podzim neměním. Většinou je vyměním až před zimou, kdy do nich napíchám různé větvičky. Rozhodla jsem se tedy dodat svému okolí trochu podzimních květů spíš do nádob. Nastává období chryzantém, macešek, vřesů nebo libavek.

Chryzantémy v květináčích mám moc ráda. Vytváří zářící kvetoucí záplavu do prvního většího mrazu a pokud jsou v blízkosti budovy, tak mnohdy i po něm. Často se mě lidé ptají, jestli se dají uchovat přes zimu. Dají, ale ne venku. Ani vysazené v záhonu. Když mám nějaký zvlášť krásný exemplář, sklidím ho jako přenosné květiny do chladné místnosti na světlo (doporučuje se 2-10 stupňů Celsia). Sem tam se musí zalít, aby neuschly.

Na jaře většinou znovu vyraší a lze je vysadit do zahrady. Kvetou pak nejmíň příští rok. Ale že by z nich byly opět takové koule plné květů, to rozhodně nečekejte. Tyhle koule se pěstují už od jara a často jsou ošetřované retardéry růstu, aby zůstaly nízké a kompaktní. Vy je můžete párkrát zaštípnout, aby zůstaly nižší a více se rozvětvily. Já to nedělám a mám je spíš do vázy.

Vřesy také nesmí v podzimní výzdobě chybět. Kvetou v jemných barvách od bílé přes růžovou až po fialovou. Ale rozhodně nemají barvu žlutou, zelenou nebo modrou, jak se nám snaží namluvit někteří prodejci. Tyhle nabarvené vřesy navíc nic nevydrží, takže s nimi moc parády neuděláte.

Macešky mám moc ráda. Někdo je má asi spojené se hřbitovem, my jsme je také každý podzim sázeli na hrob. Od té doby se jejich nabídka hodně rozšířila. Kromě klasických velkokvětých s okem i bez něj ve všech možných barvách si dnes můžete pořídit nádherné malokvěté kultivary, které ve stínu a chladnu dokáží kvést i v létě.

Zatím jsem vytvořila jen jednu podzimně laděnou nádobu, která je určená na hřbitov, ale v plánu mám osázet několik dalších k ozdobě našeho domu.

A jaké podzimní květiny nesmí chybět na vaší zahradě?

Čas sázet narcisy

Na září se vždy moc těším. V obchodech se totiž objeví cibuloviny, tedy narcisy, tulipány, krokusy, modřence, bledule a spousta dalších na jaře kvetoucích cibulnatých květin. Nabídka je každým rokem větší a větší a záleží jen na našem vkusu a peněžence.

Já rozhodně neodolám. Ostatně už teď čekám balík s kosatci, denivkami, narcisy, tulipány, okrasnými česneky a modřenci. Ale stejně ještě prošmejdím všechny obchody od zahradních center, přes hobbymarkety až po běžné obchody, abych si vybrala to nejlepší z jejich nabídky.

Mám výhodu, že mám velkou zahradu a vždy se najde místo, kam cibulky zasadit. Jen mám jenom jedny ruce a na to musím myslet.

Zatímco na tulipány je ještě čas, cibule narcisů by se měly zasadit právě v září popřípadě v první polovině října. Potřebují totiž k zakořenění vyšší teplotu, ideálně kolem 12-14 stupňů Celsia. Jako skoro pro všechny cibulnaté rostliny platí, že by se měly narcisy sázet do hloubky asi 2,5 x větší než je velikost cibule. Do těžších půd mělčeji, do lehčích hlouběji.

Pokud je budete sázet později, bude dobré je namulčovat vrstvou kompostu, listí, případně rašelinou do výšky asi 10 centimetrů. Stejně byste měli postupovat u choulostivých odrůd  (plnokvětých, velkokvětých) narcisů, pro které můžou být naše mrazy bez sněhu příliš silné. O tom jsem se přesvědčila sama, když jsem během jedné zimy přišla asi o třetinu těch nejkrásnějších narcisů.

Existují také zcela nemrazuvzdorné narcisy. Ale na to byste měli být upozorněni na obalu. Často jde o tzv. vánoční narcisy. Sadí se do nádob, které se uloží do chladu nebo nechají venku, ale ne na mrazu. Po přenesení do teplé místnosti pak kvetou asi za 6 týdnů. Ještě jsem to ale nezkoušela.

Nízké malokvěté narcisy se také dají kdykoli přesadit. Takže je můžete použít do jarních truhlíků nebo nádob. Prostě je (i nakvetené) vyryji ze zahrady a zasadím, kam potřebuji. Po odkvětu je zasadím zpět do zahrady.

Narcisy mají výhodu, že se po odkvětu mohou nechat na místě zatáhnout. Příští rok znovu vykvetou. Jen když vidím, že trs už tolik nekvete, vyryji ho a rozsadím na jednotlivé cibule. Takto zase zesílí a za pár let pokvetou. Ale pokud máte dvojcibule či trocibule, prostě spojené cibule, tak je od sebe násilně neoddělujte a zasaďte je společně.

Zasadit je můžete do záhonu i do trávy, jen musíte počítat s tím, že se nať nesmí posekat, dokud neuschne sama. Tím cibule získá živiny pro příští kvetení.

Zářijová kvetoucí zahrada

Počasí se náhle zhoršilo a najednou není pochyb, že se ke slovu hlásí podzim. Déšť zahradu pořádně zalil i naplnil sudy, což vůbec není špatné.

Neklamným znamením blížícího se podzimu jsou červenající se šípky.

Také lampiónky mochyně se barví do oranžova.

Teprve teď se v plné kráse ukazují jiřiny. Některé rozkvetly poprvé tento týden. Jiné mají ještě poupata a stále čekám, jaké budou.

Opravdu je velký rozdíl mezi těmi, které jsem zasadila předem v březnu a dubnu do kyblíků a těmi, které jsem sadila až v květnu rovnou do země.

Krásně kvetou také hotenzie. Tady je hortenzie latnatá Limelight.

A pořídila jsem si novou latnatou hortenzii Pinky Winky. Stále ještě čeká na zasazení na zahradu.

Begónie v truhlících rozhodně v kvetení nepolevují. Jsou to nejvděčnější truhlíkové květiny do stínu, které znám.

Toto je taky nový přírůstek hvozdík v nádherné barvě. Snad se mi podaří posbírat semínka a uchovat ho pro další roky.

Když kvetou cínie

Jsou kytky, které vás oslní na první pohled. Pak jsou o něco méně nápadné, ale zato vytrvalé a spolehlivé kytky, které na sebe tolik nepoutají pozornost.

A přesně takové jsou v mých očích cínie nebo chcete-li ostálky. Jejich český název se mi nějak ne a ne dostat pod kůži. Zato cínie jsou už nějaký ten rok nerozlučnou součástí mých květinových záhonů.

Jejich výhodou je, že rostou rychle, takže i nepředpěstované a zaseté v druhé polovině května přímo na záhon kvetou asi po dvou měsících. Skoro nepoznám rozdíl mezi těmi, které jsem předpěstovala a těmi, které jsem rovnou zasela na záhon.

Výhodou je také, že kromě různobarevných směsí se dají koupit cínie v jednotlivých barvách a to se u semen v Česku zase nevidí tak často.

Existují i trochu zvláštní druhy jako je Queen Lime Red, která se vybarvuje postupně ze zelené do růžové.

Letos mě překvapily další zvláštní cínie Zahara Raspberry. Tvoří krásné kompaktní keříky. Na sáčku se semeny píší, že by měla být vysoká 40-50 cm, ale ty moje mají spíš kolem 20 centimetrů na výšku. Není plnokvětá a má krásnou barvu. Určitě by se hodila i do různých nádob.

Výhodou všech cínií je nepřetržité kvetení po celé léto. I jednotlivé květy vydrží kvést velmi dlouho. Rovněž se hodí do vázy.