středa 13. ledna 2021

Zelený a barevný rok 2021

O co více se věnuji zahradě, o to méně píšu. A tak zase uteklo půl roku a máme tady další rok. Přeji Vám všem, aby byl nový rok 2021 krásný, zelený a barevný zároveň. A abychom se vrátili k normálu.



A teď aspoň v rychlosti přidávám pár střípků z roku loňského. Zatímco společnost se trápila s Covidem, zahrada se tetelila blahem, vlastně vláhou. Po několika suchých letech jsme konečně neměli problém s vodou. A našich 6 nádrží plných dešťové vody zůstalo jen v záloze. Nakonec jsme s ní zalili na podzim stromy, protože trochu vody navíc jim určitě nemůže uškodit.



Na celé zahradě bylo vidět, jak všechny rostliny pookřály. Zvláště pak ty, které se už několik let trápily suchem jako třeba čechravy. Je jasné, že také dost bujel plevel. Ale já mám radši zelenou záplavu, třeba i sem tam s plevelem než vysušenou poušť.




Podařilo se nám opět vypěstovat spoustu krásy, nejen tyto krásenky, které mají krásu přímo v názvu. Stále rozšiřujeme naši sbírku jiřin. Loni to vypadalo, že pokvetou snad až do Vánoc. Nakonec jsme je sklízeli až na konci listopadu.



Krásně nám vykvetly i chryzantémy. Každoročně zakončí naši květinovou sezónu. Celý rok se drží nenápadně v pozadí, ale když pak přijde jejich čas, nestačím se kochat.



Pokud byste rádi viděli častěji, co se u nás děje, doporučuji můj 

Facebook https://www.facebook.com/Nejen-tulip%C3%A1ny-188742098632578   

nebo Instagram https://www.instagram.com/nejentulipany/





čtvrtek 30. července 2020

Slunečnice

Letos je pro mě velmi neobvyklý. Koronavirus způsobil, že jsem se na přelomu března a dubna stala zahradníkem skoro na plný úvazek. A nebylo to vůbec špatné. Zjistila jsem, že kromě zahrady toho k životu moc nepotřebuji. Introverti mají v této době výhodu.


Čas jsem využila k přesazování letitých restů. A také jsem vysela nové letničkové záhony. Jako třeba ten slunečnicový.




Když se člověk ponoří mezi slunečnicová semínka někde v lepším semenářství, nestačí koukat, kolik druhů slunečnic se dá koupit. A že slunečnice nemusí být je žlutá se hnědým středem. Proti klasice vůbec nic nemám, ale bylo by škoda nevyužít celou paletu možností.




Co se týká pěstování, neexistuje jednodušší letnička. Předpěstování je zbytečné, prostě a jednoduše vložím semínko nejlépe v druhé polovině dubna do asi 1 centimetr hluboké jamky a zahrnu zeminou. V případě velkého sucha doporučuji ještě párkrát zalít. A pak už jen čekat.




Slunečnice jsou většinou značně vysoké, i když se dají koupit také trpasličí odrůdy (cca 80 cm vysoké). Čím bohatší půdu jim připravíte, tím budou vyšší a celkově mohutnější. Měli byste také vědět, že existují slunečnice jednovýhonové a vícekvěté, kdy kromě hlavního květu vykvete i spousta menších květů.




Pokud nepoužiji slunečnice do vázy, nechávám je na záhonu ptákům. Ti občas vytrousí nějaké semínko, takže mi bezpracně rostou na různých místech zahrady různé slunečnice. Když už je po odkvětu na záhonech nechci, odříznu celou odkvetlou hlavu a přivážu ji na strom. Sýkorky se mohou přetrhnout a odměnou je mi veselé štěbetání.




Pokud chcete vědět, co je u nás nového, najdete mě i na Facebooku https://www.facebook.com/Nejen-tulip%C3%A1ny-188742098632578a Instagramu https://www.instagram.com/nejentulipany/

Krásné léto všem!

čtvrtek 23. ledna 2020

Mrazuvzdorné letničky

Pokud jste zahradníci -  začátečníci, bude vám to znít jako protimluv. Letnička je přeci něco jemného, křehkého, co první mráz spálí. Kupodivu tato poučka pro některé letničky neplatí.



V anglicky psané literatuře rozdělují často letničky na 3 skupiny: hardy annuals, half-hardy annuals a tender annuals - česky by to bylo tedy něco jako mrazuvzdorné letničky, částečně odolné mrazu a ty, které opravdu ani ten nejmenší mráz nesnesou.



I když se naše zimy trochu od těch anglických lišily (no v posledních letech už ani to pravda není), i u nás se kupodivu dají pěstovat mrazuvzdorné letničky. Jejich výhodou je, že se mohou zasít už na podzim (nejlépe na konci září nebo v říjnu). Na podzim většinou vyklíčí a jako malé sazeničky přežijí zimu.



Oteplení na jaře pak nastartuje jejich další překotný vývoj a kvetou už v červnu (někdy i v květnu). Tento způsob podzimního setí je pro ně dokonce často lepší, protože jsou to většinou druhy, které mají rády nižší teploty a když je vysejete až na jaře, nemusí vyklíčit a vyrůst. Druhou možností je vysít je brzy na jaře, často už na konci února nebo v březnu.



A které letničky můžeme takto pěstovat? Napoví vám to, které letničky se vám na zahradě samy vysemení a vyrostou příští rok zase. Doporučuji to vyzkoušet s ostrožkami (letničkami, pozor jsou i trvalky), chrpami (těmi obyčejnými polními, zase existují i trvalky) a černuchou. Neuškodí ani měsíčkům.



V Británii tak často pěstují i hrachor, ale to už musíte u vás vyzkoušet, jestli naši zimu zvládne. Odměnou vám bude silnější sazenice a často i více květů.


pátek 27. prosince 2019

Tak trochu jiný stromeček

Přestože máme stále náš stromeček v květináči, chtěla jsem trochu změnu. A vytvořila jsem si za pár okamžiků stromeček jiný, tak trochu recyklovaný.



Pokud byste také chtěli takový, budete potřebovat hlubší  a těžší květináč, větší větev nejlépe ne úplně rovnou a větvičky různých jehličnanů. Můžete použít také mech.



Začneme tím, že květináč naplníme zeminou a přibližně doprostřed zapíchneme dost hluboko větev.
Okolí větve pokryjeme různým mechem, který zakryje nevzhlednou zeminu jako v lese.



Připravíme si větvičky. První dvě jsem dala špičkou nahoru, aby tvořily špičku stromku a připevnila floristickým drátkem. Další jsem dávala směrem dolů, aby tvořily větvičky stromku a opět postupně omotávala drátkem.



Myslím, že je lepší střídat různé druhy větviček. Hodí se hlavně větvičky z tújí, které jsou přirozeně dlouhé, štíhlé a ohebné, ale můžete použít, co máte právě po ruce.

A to je vše. Mech můžete zalít, aby vydržel krásně zelený a celý stromeček nazdobit podle libosti.

Krásné Vánoce všem!

pondělí 30. září 2019

Podzimní nálada

Čím jsem starší, tím se mi zdá, že jsem víc a víc duševně i fyzicky spojená s naší zahradou. Na jaře jsem jako příroda nastartovaná, natěšená a připravená k setí a sázení. V létě trochu sluncem ukolíbaná, často ve spalujícím horku jen přežívám. Bohužel větší letní relaxaci si díky suchu v posledních letech nemůžu dovolit a musím naopak bojovat s konví v ruce, aby to přežily moje rostliny.



A na podzim se cítím stejně jako zahrada trochu odkvetlá, vydávající se z posledních sil a čekající na zasloužený zimní odpočinek. Ale zároveň si přeji, aby mráz předčasně nespálil všechny plody mé práce, především k nízkým teplotám citlivé jiřiny i teprve na své nejkrásnější představení se připravující chryzantémy.




S nadšením pozoruji, jak podzimní světlo utváří jiné barvy jiřin, než jsou jejich letní. Jsou teď více vybarvené, plné intenzivních barev.




Přes zřetelnou únavu z dlouhé sezóny mě ještě čeká dlouhý finiš v podobě sázení několika stovek tulipánů a letos poprvé také sasanek a pryskyřníků.




Zahradě se věnuji opravdu intenzivně, což přináší své plody. Bohužel už tak často nepřispívám na tento blog. Chtěla bych to zase trochu napravit. Kdyby někomu chyběly mé příspěvky o tom, čím právě žijeme, se dozvíte i z mého Instagramu https://www.instagram.com/nejentulipany/  nebo Facebooku https://www.facebook.com/pg/Nejen-tulipány-188742098632578


pátek 12. července 2019

Moje tulipánová hitparáda 2019

Každoročně na podzim mě chytá tulipánová horečka a snažím se sehnat ty nejkrásnější tulipány pro další jarní období. Nabídka je rok od roku větší, určitě si každý může vybrat podle svého vkusu.

Jedním z mých hlavních kritérií je, aby byly tulipány dost vysoké a tudíž se daly uříznout do vázy. Vím, že pěstitelé tulipánů k řezu si s tím hlavu nelámou.Buď tulipán vyrývají i s cibulkou nebo ho prostě uříznou těsně u země. Taková cibulka je v příštích letech nepoužitelná.  Tulipán potřebuje zanechat aspoň dva listy na stonku (a ideálně dva páry listů), aby mohla vzniknout cibulka nová, která bude kvést v dalších letech.



Pro řez květů se tedy hodí tulipány vysoké nejméně 40 cm, ale vyšší jsou samozřejmě lepší. Některé liliokvěté tulipány mají stonek dlouhý až 70 cm, většina Triumph tulipánů pak 50-60 cm.

Bohužel výšku tulipánů dost ovlivňuje současné sucho. Letos byly některé extrémně malé a po pořádném zalití úplně poskočily vzhůru.

A které to letos u mě vyhrály?
Nejvíc se mi líbily jednoznačně tulipány Verona, postupně se měnící z lehce žluté až po smetanově bílou barvu. Jedná se o pivoňkovité tulipány, které jsou úžasně plnokvěté a mají obrovské květy.



Nejplnokvětější byly jednoznačně Yellow Pomponete.



Podobné jako Verona byly Avantgarde, jen trochu bělejší.



Další krásný zajímavý tulipán, bohužel trochu nižší je Pretty princess. 



Nádherně jemné ale zároveň výrazné s obrovskými květy. To byly tulipány Ballade Lady.



A musím zmínit i mou klasiku Black Parrot. Bez tohoto papouškovitého tulipánu by mi něco na zahradě chybělo. Další zajímavý kultivar papoškovitého tulipánu je Cabana.



Už se těším, jaká nabídka bude letos. I když mám spoustu cibulek z loňska (i předchozích let), určitě neodolám a nějaké zase přikoupím.

sobota 13. dubna 2019

Jaro ve znamení čemeřic

První čemeřice jsem si koupila teprve loni. Byly dost drahé, proto jsem vzala tři na zkoušku. Že vyzkouším, jak se jim bude u nás v zahradě líbit. Všude totiž píší, že čemeřice mají rády vápenitou půdu, což jim opravdu poskytnout nemohu.



Vypadá to, že čemeřice jsou u nás spokojené. Ani kyselá půda je neodradila od raketového rozvoje, takže z poměrně neduživých mláďátek se po roce staly dost robusní krásky. A já jsem z jejich krásy úplně paf.









Dostala jsem čemeřicovou horečku a začala hledat další krásné odrůdy. Pak si tak jednou jdu kolem květinářství a za výkladem jsem je uviděla. Tři krásné holky jednu krásnější než druhou. Už je mám doma všechny tři a chystám se je zasadit k mým ostatním.































Čemeřice nemám ráda jen já, milují je i čmeláci. Dva usnuli zmožení prací přímo v květu čemeřice.