Když kvetou bramboříky

V zimě toho venku moc nekvete. Ale to neznamená, že se barevných květů musíme vzdát úplně. Venkovní květiny hravě zastoupí květiny pokojové. Jedny z nejochotněji kvetoucích květin, které kvetou během zimy jsou bramboříky.

Bramboříky nejsou typicky pokojové květiny. Mají rády teploty kolem 12-15 stupňů, ale z mé zkušenosti si poradí i s teplotami nižšími. Ve vyhřátých pokojích je jim ale moc teplo. Naštěstí moje bramboříky mají ideální podmínky v nevytápěné verandě, kde je teplota přibližně od 8-15 stupňů, podle toho jak zima je venku.

Za této nízké teploty také poměrně šetřím zálivkou. Zalévám maximálně 1-2x týdně opravdu na dno misky. Za tyto ideální podmínky se mi bramboříky odměňují nepřetržitým kvetením až do jara.

A co s nimi udělat v létě? Dávám je ven do stínu, zalévám, když si vzpomenu (nebo taky nezalévám). Jednu hlízu mi kočky v létě vyhrabaly z květináče, ležela celé léto jen tak. Na konci léta jsem ji opět zasadila a už bude zase kvést. Jen pozor na přelití deštěm, v létě mají bramboříky klidové stádium, to by je mohlo zahubit.

Jinak jsou dlouhověké, každý rok se hlíza zvětšuje a počet květů roste. A to je vůbec nehnojím. Jen je na jaře nebo na podzim přesadím do nové zeminy. 

Nejkrásnější jsou, když kvetou. Miluji jejich zvláštní tvar květů. Ale obdivuhodné jsou i jejich listy s různou kresbou a zřasením.

Za sněhem a ledovými sochami na Pustevny

Když v zimě převažují plískanice, je dobré vyrazit na hory za sněhem. A když si u toho můžeme ještě prohlédnout pomíjivou krásu ledových soch, prostě vyrazit musíme. Proto jsme neváhali a v sobotu si vyjeli na Pustevny.

Už cesta slibovala, že na horách bude krásně bílo, ale skutečnost předčila naše očekávání. Čekala nás bílá sněhová pohádka. Přechod z nížiny to byl až neuvěřitelný.

Kdo chtěl vidět sochy, musel se obrnit trpělivostí. Byly umístěné do dvou stanů. U lanovky byly všechny sochy inspirované pohádkou Mrazík. Baba Jaga i její saně, zmrzlá Nastěnka, Mrazík se svou berlou mrazilkou, Ivánek - všichni vyřezaní do ledu do každého detailu.

Druhý stan po cestě na Radhošť skrýval obrovské sochy na motivy Doby ledové. Většina soch byla
nasvícena zevnitř, což umocňovalo výsledný efekt. Před oběma stany se tvořily dost dlouhé fronty, ale myslím, že čekání stálo za to.

Sochy jsou vystaveny ještě příští víkend, takže pokud se tam chystáte autem, doporučuji zanechat auto v Prostřední Bečvě naproti restauraci Zavadilka, popojít kousek přes cestu a směrem na Pustevny je zastávka autobusu, který vás vyveze nahoru. Autem se dostanete stejně jen o kousek dál, kde budete muset zaparkovat na louce. Pak přijede autobus od Zavadilky, do kterého se všichni lidé nemají šanci směstnat.

Samozřejmě můžete také vyjet z Trojanovic lanovkou nebo vyjít asi 6 km pěšky z Prostřední Bečvy.   

Narozeninová

Cítím jako jistou nespravedlnost osudu, že zrovna já, která tak miluji květiny, jsem se narodila 2. ledna.

Prvních 20 let svého života jsem si v tomto směru opravdu užila. Naštěstí si to částečně nepamatuji, ale fotky to spolehlivě dokládají. Mé narozeniny provází 3 karafiáty (naštěstí černobílé fotky milostivě zatajují jejich barvu). Později je nahradily 3 tulipány, to byl velký pokrok. Ostatně myslím, že mezi námi jsou stále pamětníci skvělého výběru květin v socialistickém květinářství v lednu.

Od té doby se situace samozřejmě rapidně zlepšila. Leden - neleden, do květinářství je radost vstoupit.  Ale termín mých narozenin zůstal nevhodný tak jako tak. Schválně jsem se letos při procházení městem zaměřila na má oblíbená květinářství. Někde měli inventuru celý první týden, někde bylo zavřeno jen 2. ledna.

Přesto mně mí kluci letos překvapili a kytici pro mě vykouzlili. I semínka k tomu přidali, čímž mi udělali opravdu velkou radost.

Zůstává mi přeci jen trochu líto, že nikdy nedostanu k narozeninám kytici voňavých lučních kvítků. Ale možná je symbolicky uložena v těch semínkách a pokud z nich květiny vyrostou, třeba mi je  natrhají a přinesou jen tak.