Než kytky spálí mráz

Letošní rok je zcela netypický. Od začátku dubna nebyl žádný mráz. Bohužel zkušenost říká, že mráz může být ještě v druhé půlce května, proto bylo těžké uvěřit, že už opravdu žádný nepřijde a v klidu vysít všechny choulostivé letničky.

Naopak moje podzimní statistika posbíraná v mém deníku naší zahrady stanovuje datum prvního podzimního mrazu na období mezi 20. říjnem a 1. listopadem. V posledních letech spíš právě kolem dušiček. S tím už tak nějak počítám, že konec října znamená také konec hojnosti květin na naší zahradě.

Když ale ohlásili letošní předpokládaný první mrazík na 25. září, nechtělo se mi tomu věřit. Teprve nedávno se kytky trochu vzpamatovaly z horkého a suchého léta a pořádně rozkvetly. A už by je měl zničit mráz?

Přesto jsem neudělala nic. Jen doufala, že se meteorologické předpovědi spletou. Nakonec na Ostravsku to vypadalo nejnadějněji, mělo být kolem 2 stupnů. Bohužel předpověď se vyplnila a už nad ránem jsem viděla třpytící se bílé střechy.

Při rozednění zahrada vypadala zeleně jako obvykle. S nadějí jsem se šla podívat blíže. Záhony zůstaly nedotčené. Jen o pár metrů výše nad nimi bylo na louce bílo. Tentokrát mi přálo štěstí.

Další mrazík hlásí na neděli. Tak radši vše fotím, abych měla aspoň vzpomínku a lépe přečkala dlouhé zimní období.

Podzime, vítej!

Jsem letní člověk a léto je určitě mé nejoblíbenější roční období. Ale co je moc, to je moc. Letos máme léto už prakticky od dubna a kdy jsme si od něj trochu odpočinuli, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Většinou to byl spíš boj o přežití všech kytek a neustálé zalévání. A čekání na déšť, který by zalil to ostatní. 

Letos se tedy na podzim docela těším. No ne tak úplně. Vím, že mě zase odrovná postupující tma, která k podzimu neodmyslitelně patří. Ale radost mi dělají hromadící se cibulky tulipánů, narcisů a jiných jarních cibulovin u nás v dílně. Nabídka je zase o něco větší a každý si může vybrat podle svého vkusu.

Také doufám, že první mráz přijde až kolem dušiček a že si ještě užiju krásně kvetoucích jiřin, které se teprve teď rozvinuly do své plné krásy. Některé letničky jako cínie už trochu ztrácí dech, zato krásenky zažívají svůj hvězdný čas.

Na zářijovou zahradu je stále radost pohledět. A nepřeberné množství a rozmanitost květin svádí ke tvorbě kytic.

Když kvete chocholatice

Chocholatice (Eucomis) je cibulnatá květina původem z Afriky, kterou v našich podmínkách pěstujeme nejčastěji jako rostlinu přenosnou. Sází se do květináčů tak, aby vrchol cibule částečně vyčníval nad substrát.

První rok po zasazení se musíte obrnit značnou trpělivostí. Dlouho trvá, než začne kořenit, stejně jako než se objeví malá bílá špička, která prozradí, že se brzy dočkáte listů. Ty jsou dlouhé a  připomínají klívii.

Stejně dlouho trvá, než se cibule zakoření řádně a chocholatice začne kvést. Moje to zvládla poprvé letos, až ve třetím roce po zasazení. Květy připomínají květenství ananasu.

Na podzim omezíme zálivku a před příchodem mrazů přeneseme chocholatici domů. Rostlina není extrémně choulostivá, nemusíte se bát, že by nezvládla i slabý noční mrazík.

Když ji uschováme i s květináčem v chladnější místnosti, začne druhým rokem v březnu nebo dubnu rašit. Obvykle ji přesadím do nového substrátu a celkem brzy, když už nehrozí velké mrazy, vynáším ven.

Zahrada v červenci

Červencová zahrada je čirá radost. Vše podstatné už je zasazeno a je čas sklízet plody jarní práce. A kochat se.

Čím dál tím více se v mé květinové zahradě prosazuje silná trojka : jiřiny, cínie a hledíky.

Jiřiny jsou nepřehlédnutelné. Opět mám spoustu nových.

Hledíky Madame Butterfly - načančané krásky s ohromnou výdrží ve váze a nádhernou jemnou vůní.

Cínie velkokvěté, malokvěté, plnokvěté i prázdné v nepřeberné paletě barev.

Z květu na květ

Léto je v plném proudu a květiny se snaží využit svůj čas a nalákat na svůj pestrý květ co nejvíce včel. Na malé množství včel si opravdu od jara až do podzimu  nemůžeme stěžovat. Kupodivu překvapivý vítěz je máta, ve které to právě teď, když je rozkvetlá, hučí jako v úle.

Teprve když chce člověk včelku vyfotit, všimne si, že opravdu dlouho nikde nevydrží. Lítá rychle z květu na květ - no jako pilná včelka. A že jich musí stihnout.

Některé květy jako hledíky jsou pro včely oříšek. Dostat se k jejich pylu dokonale ukrytém v kalichu  dokáže jen větší kalibr - čmelák. A stejně se musí pořádně ponořit, vidět zůstane jen zadeček.

Zajímavý způsob sání má lišaj dlouhozobka. Připomíná kolibříka, protože stejně jako on saje za letu.

Plnokvěté jiřiny opylit nepotřebují.

A nakonec rarita. I květy mohou být siamská dvojčata.

Zahrada v modrožluté

Na červnové zahradě je krásné, jak se mi denně mění před očima. Skoro každý den vykvétá něco nového.

Nejvíc září žluté květy janeby, řebříčku tužebníkového a také všudypřítomný měsíček. Pěstuji jej jako výplň záhonů, neboť jsem zjistila, že mezi sebe moc nepustí plevel. Když už je ho moc, může se jednoduše vytrhat.

Krásně je doplňují modré a fialové ostrožky a chrpy.

Příjemně mě překvapil i holandský kosatec Silvery Beauty neobvyklou kombinací bílé, modré a žluté barvy.

Zvláštní měsíček v banánové barvě Snow Princess mám letos poprvé.

Kobylka se mnou měla trpělivost a počkala, než se mi ji podařilo vyfotit. Je to ta největší kobylka, kterou jsem kdy na zahradě viděla.

Právě rozkvétá i pryskyřník v různých barvách. Mimochodem i ve žluté.

Modrá a žlutá se k sobě výborně hodí. Jako třeba v této kytici.

Hvozdík bradatý - květina z babiččiny zahrádky

Hvozdík bradatý (Dianthus barbatus) - možná když vyslovím tento název, mnozí nebudou vědět, o jakou květinu jde. Ale spousta lidí ji zná pod názvem kamenné hřebíčky.

Často ji můžete vidět na tržišti, jak ji prodávají staré babičky. Vydrží dlouho ve váze, ale moc už tam nerozkvete, proto ho trhejte rozkvetlý.

Pěstuje se na zahradách odnepaměti. Většinou jde o husté květenství v barvě bílé, růžové, červené až fialové, často dvoubarevné spolu s bílou.Může být s jednoduchým květem i plnokvětý.

Jde o dvouletku, která v prvním roce vytvoří listovou růžici a druhý rok kvete. Seje se od května do července, v případě plnokvěté varianty o něco dříve. V září by měl být nasazen na stálé místo. V případě holomrazů je dobré chránit ho přikrývkou z chvojí.

Když květy necháte odkvést a semena v nich uschnout, stačí je pak vysypat na záhon a příští rok budete mít vystaráno.

V poslední době jsou k vidění i nově vyšlechtěné raně kvetoucí kultivary, které by měly vykvést ještě ve stejném roce, kdy byly vysety. Jde například o Macarena Mix, který se seje v únoru až březnu a kvete od června do října.