Když kvetou bramboříky

V zimě toho venku moc nekvete. Ale to neznamená, že se barevných květů musíme vzdát úplně. Venkovní květiny hravě zastoupí květiny pokojové. Jedny z nejochotněji kvetoucích květin, které kvetou během zimy jsou bramboříky.

Bramboříky nejsou typicky pokojové květiny. Mají rády teploty kolem 12-15 stupňů, ale z mé zkušenosti si poradí i s teplotami nižšími. Ve vyhřátých pokojích je jim ale moc teplo. Naštěstí moje bramboříky mají ideální podmínky v nevytápěné verandě, kde je teplota přibližně od 8-15 stupňů, podle toho jak zima je venku.

Za této nízké teploty také poměrně šetřím zálivkou. Zalévám maximálně 1-2x týdně opravdu na dno misky. Za tyto ideální podmínky se mi bramboříky odměňují nepřetržitým kvetením až do jara.

A co s nimi udělat v létě? Dávám je ven do stínu, zalévám, když si vzpomenu (nebo taky nezalévám). Jednu hlízu mi kočky v létě vyhrabaly z květináče, ležela celé léto jen tak. Na konci léta jsem ji opět zasadila a už bude zase kvést. Jen pozor na přelití deštěm, v létě mají bramboříky klidové stádium, to by je mohlo zahubit.

Jinak jsou dlouhověké, každý rok se hlíza zvětšuje a počet květů roste. A to je vůbec nehnojím. Jen je na jaře nebo na podzim přesadím do nové zeminy. 

Nejkrásnější jsou, když kvetou. Miluji jejich zvláštní tvar květů. Ale obdivuhodné jsou i jejich listy s různou kresbou a zřasením.

Za sněhem a ledovými sochami na Pustevny

Když v zimě převažují plískanice, je dobré vyrazit na hory za sněhem. A když si u toho můžeme ještě prohlédnout pomíjivou krásu ledových soch, prostě vyrazit musíme. Proto jsme neváhali a v sobotu si vyjeli na Pustevny.

Už cesta slibovala, že na horách bude krásně bílo, ale skutečnost předčila naše očekávání. Čekala nás bílá sněhová pohádka. Přechod z nížiny to byl až neuvěřitelný.

Kdo chtěl vidět sochy, musel se obrnit trpělivostí. Byly umístěné do dvou stanů. U lanovky byly všechny sochy inspirované pohádkou Mrazík. Baba Jaga i její saně, zmrzlá Nastěnka, Mrazík se svou berlou mrazilkou, Ivánek - všichni vyřezaní do ledu do každého detailu.

Druhý stan po cestě na Radhošť skrýval obrovské sochy na motivy Doby ledové. Většina soch byla
nasvícena zevnitř, což umocňovalo výsledný efekt. Před oběma stany se tvořily dost dlouhé fronty, ale myslím, že čekání stálo za to.

Sochy jsou vystaveny ještě příští víkend, takže pokud se tam chystáte autem, doporučuji zanechat auto v Prostřední Bečvě naproti restauraci Zavadilka, popojít kousek přes cestu a směrem na Pustevny je zastávka autobusu, který vás vyveze nahoru. Autem se dostanete stejně jen o kousek dál, kde budete muset zaparkovat na louce. Pak přijede autobus od Zavadilky, do kterého se všichni lidé nemají šanci směstnat.

Samozřejmě můžete také vyjet z Trojanovic lanovkou nebo vyjít asi 6 km pěšky z Prostřední Bečvy.   

Narozeninová

Cítím jako jistou nespravedlnost osudu, že zrovna já, která tak miluji květiny, jsem se narodila 2. ledna.

Prvních 20 let svého života jsem si v tomto směru opravdu užila. Naštěstí si to částečně nepamatuji, ale fotky to spolehlivě dokládají. Mé narozeniny provází 3 karafiáty (naštěstí černobílé fotky milostivě zatajují jejich barvu). Později je nahradily 3 tulipány, to byl velký pokrok. Ostatně myslím, že mezi námi jsou stále pamětníci skvělého výběru květin v socialistickém květinářství v lednu.

Od té doby se situace samozřejmě rapidně zlepšila. Leden - neleden, do květinářství je radost vstoupit.  Ale termín mých narozenin zůstal nevhodný tak jako tak. Schválně jsem se letos při procházení městem zaměřila na má oblíbená květinářství. Někde měli inventuru celý první týden, někde bylo zavřeno jen 2. ledna.

Přesto mně mí kluci letos překvapili a kytici pro mě vykouzlili. I semínka k tomu přidali, čímž mi udělali opravdu velkou radost.

Zůstává mi přeci jen trochu líto, že nikdy nedostanu k narozeninám kytici voňavých lučních kvítků. Ale možná je symbolicky uložena v těch semínkách a pokud z nich květiny vyrostou, třeba mi je  natrhají a přinesou jen tak.

Zimní procházky

Zimu mám ráda. Ne tak jako jaro a léto, to zase ne, ale jinak. S radostí sleduji, jak se dny postupně prodlužují. Odpočívám a střádám plány, co se zahradou na jaře nového udělám.

A když napadne sníh, jsem v sedmém nebi. Bohužel sníh je v posledních letech nedostatkové zboží. Takže pokud zrovna napadne, musím vyrazit ven a fotit. Bojím se, že tyto fotky budu ukazovat vnoučatům, které už sníh nebudou znát.

Je to velká škoda, protože zasněžená krajina je nádherná.

Krásné Vánoce

Jako obvykle vše stíháme na poslední chvíli. Ale už mohou přicházet první návštěvy, které bude vítat malý venkovní vánoční stromeček.

Letos se nezvykle sejde poslední adventní neděle se Štědrým dnem. Všechny čtyři svíčky na adventním věnci tedy zapálíme odpoledne a ke štědrovečerní večeři budeme už mít svícen vánoční.

A živé květiny nesmí chybět. Amarylis jsou sázka na jistotu. Přes všechny barvy, které mám ráda,  Vánocům sluší červená.

Jen stromeček ještě čeká venku. Zdobit ho budeme až na Štědrý den.

Krásné klidné vánoční svátky všem!

Předvánoční Kravaře

Pokud chceme před Vánoci nasát předvánoční atmosféru, míříme rádi do Kravař. Na zdejším zámku se každoročně v tomto období koná vánoční jarmark tradičních řemesel. K tomuto účelu je zámek vždy krásně slavnostně vánočně vyzdobený.

Už před zámkem nás vítá spousta stánků s občerstvením i výrobky. Je tady i kolotoč pro děti. Naše teenagery už naštěstí nezajímá.

Další atrakce pro děti jako zvířata a dílny jsou na zámeckém nádvoří.

Při procházce jednotlivými sály můžeme sledovat různé řemeslníky jako řezbáře nebo skláře přímo při práci. Dají se zde také pořídit drobné dárky nebo vánoční nezbytnosti jako baňky, svíčky nebo perníčky. Sváteční výzdoba je laděná do bíla a zámku sluší.

Zajímavá je prohlídka zámecké kaple. Samotná kaple je krásná, ale právě nyní je navíc celá vyzdobená paličkovanými ozdobami. Ty slouží místo baněk k ozdobě stromečků. Nezvyklé je použití této techniky k výrobě betlémů s paličkovanými krajkovými postavami.

V zámecké kapli jsou vystaveny také salónní hudební hodiny s polyphonem a je nám názorně předvedeno, jak přehrává různé melodie.

Předvánoční jarmark v Kravařích je pro nás už dlouhé roky jistota příjemně stráveného odpoledne. Letos opět nezklamal.

Šla jsem do lesa a našla poklad

Dnes jsem vyrazila do lesa opatřit si nějaké větvičky do truhlíků. Kolem nedaleké bývalé pískovny rostou převážně vzrostlé borovice, ale pár větviček jsem tam našla na zemi.

Všude jsem viděla srnčí stopy, les byl také dost rozrytý od divočáků. Trochu mě vystrašilo, že jsem v dálce slyšela střelbu. Nerada bych, aby si mě myslivci s jedním spletli. To mě odradilo od další cesty lesem, pomalu jsem se vracela z lesa ven. Radši budu bez větviček, ale živá.

Když jsem došla k místním rybníkům, které jsou na dohled od prvních domů, zjistila jsem, že jsem se ocitla ve větvičkovém ráji. Místní lidé si tady udělali něco jako kompost. Prostě tady odkládají, co se jim na zahradě nehodí.

Kromě vysypané zeminy s muškáty jsem tady totiž našla všechny možné větvičky jehličnanů i listnatých keřů. Borovice, smrčky, tůje a různé barevné listy. Vše bylo krásně nařezáno snad přesně do mých truhlíků. Stačilo jen nasbírat plný košík.

A tak bych chtěla poděkovat našim bezejmenným sousedům za krásný adventní dárek. Letošní truhlíky jsou skoro výhradně z jejich materiálu.