Když vládnou pivoňky

Při procházení zahradou nelze přehlédnout, že nastal čas pivoněk. Jako první začnou své představení bílé, o pár dní po nich pokračují fialové. Obojí máme na zahradě odnepaměti, takže jejich odrůdy vám neřeknu.

Přibližně ve stejném čase (letos tedy asi o 10 dnů dříve než obvykle) se rozzáří také Sarah Bernardt. Její velké květy mě udivují množstvím okvětních lístků, které se postupně rozbalují.

Aby pivoňky při kvetení krásně vypadaly, doporučuji je svázat nebo jinak podepřít. Jinak se jejich těžké květy skloní až k zemi.

Ještě mě čeká Shirley Temple, která si dává každoročně načas a rozkvétá svými jemně narůžovělými květy jako poslední. Je fascinující představovat si, že všechny okvětní lístky jsou naskládány v těchto malých pupenech.

Na pivoňkách kromě nádherných květů obdivuji také jemnou vůni, kterou mě vždy uchvátí. Je to přesně ten typ vůně, jenž lehce provoní prostor, ale nezabrání vám svobodně dýchat.

Pivoněk není nikdy dost, proto jsem si letos pořídila další čtyři. Zatím je mám v květináčích a čekají na přesazení na své stálé místo. Pivoňky jsou trvalky dlouhověké, odolné, netrpící příliš chorobami ani škůdci.

Nejen pivoňky právě kvetou. Je také sezóna náprstníků, dalších mých oblíbenců.

Kvetou také lupiny neboli vlčí boby.

Moc mě potěšilo, že několik hledíků přežilo letošní zimu. Když se to jednou za čas podaří, další rok z nich jsou statné rostliny, které začínají kvést už v květnu.

Chrpy se samy každoročně přesévají a takto vysemeněné kvetou také velmi brzy.